To je pech!
Vždycky, když něco píšu, snažím se v tom nasekat co nejméně chyb. Tak jak to, že když t zkontroluju a pak pustím ven, jich v tom tolik vždycky najdu?
Jsem slepej? Mají delší ikubační dobu? Fakt nevím.
Kór v dnešní době, kdy mi den, co den chodí bez chyb i obyčejné emaily dosahující formulační dokonalosti od lidí, kteří ještě před hodinou v telefonu říkali velrybě verlyba.
Sepsal jsem Lumpítkovi z dalšího výletu malý příběh, vytisknul to na papír. Když jsem to po sobě četl, smál jsem se tím druhem smíchu, ze kterého není zřejmé jestli jde pláč nebo smích.
Došlo mi, že s Ai nemůžu bojovat – a udělalo mi to radost!
Nezanedbatelná část světa nemá doma vodu nebo trpí žízní a my o tom dokážeme jenom reportovat. Ai v roce 2025 spotřebovala stovky miliard litrů pitné nebo ultračisté vody. Odhaduje se, že v letošním roce by tato spotřeba umělé inteligence měla vzrůst (růst máme rádi) na tisíce miliard litrů pitné a ultračisté vody za rok. 50 dotazů k Ai se rovná cca 0,5l pitné vody. Zdá se, že jsme jsme na nejlepší cestě přepsat bezpochibi nejvelkolepější úspěch lidstva – splachování pitnou vodou.
Já vím, že nás je fakt hodně a zrežírovat naše bytí v dnešním frmolu je oříšek – Ai má své opodstatnění, ale využívat jí na běžnou, každodenní gramatiku? Vynaložit takové nesmírné úsilí na vývoj umělé inteligence a s lidskou hloupostí respektive leností nedělat nic?
Prej nám to šetří čas. No pane jo…to asi teda díky ní máme všichni více volného času, ne? Nebo?
Já si zkrátka nejsem jistý, jestli to z nás nedělá inspektora Clouseau z Růžového Pantera.
Co se vlastně semele, až “naše” bezchybnost dosáhne takových výšek, že faraceutický průmysl přestane zvládat vykrejvat důsledky naší vlastní-lidské méněcennosti?
Zasmál jsem se nad těma chybkama a založil jí to k ostatním příběhům. Budou jí připomínat, že jsme lidi. Nejsme dokonalí, ale neměli bychom být líní. Jasně, že stroj umí skoro všechno lépe, jenže nemá nic mezi jedničkou a nulou. Neumí milovat, neumí se bát, neumí cítit bolest ani štěstí, neumí mít radost.
Udělám co můžu, aby Lumpítek nežila jako v hermeticky uzavřené hale vysoce výkonného autonomního výrobního procesu. Aby věděla, že vedle srdce je metrika poměřování lidí pouze podle výkonu / úspěchu nepodstatná.
Takže z toho důvodu mi konečně Ai udělala radost! Až si to jednou bude číst, ty chibky jí připomenou, že jí to psal táta. Sám!
Sice měl sví lymity, ale aspoň se snažil a třeba s ním i byla sranda :).
