Mám za sebou dva krátce po sobě navazující pracovní výlety na Malorku. Před pár lety jsem si řekl, že už mě tam nikdo nedostane, což okamžitě neopoměl připomenout Škárna v rejpavé textovce během první rundy. Malorka je krásná, o to nejde. Cyklistika také, o to taky nejde. Ale trávit tam týden, 2 týdny, měsíc ve skupině cyklistů, kteří se u snídaně baví o přehazovačkách, pak jdou na 4-6h na kolo, u večeře řeší, kdo kde koho urval a po večeři watty, tak to už by už umořilo i osla. Vlastně všechno šlo relativně dobře, ale ubránit se cyklovýplachumozku bylo opět tou nejtěžší částí.
Bylo nezbytně nutné semtam zdrhnout, cvaknout si na nepípací foťák něco – cokoliv. Sledovat jak se s večerem u pláže rojí černoušci ověšení hromadou originálních pařížských tašek, Rolexek a nóbl brejlí. Jak 4%ní většina korzuje určitě bez jakéhokoliv záměru tam a zpět. Jak němečtí turisté stádně užívají ROH styl dovolený. Šplouchání vln, rybáře, racky, hrady z písku. Cvakat si pro sebe kraviny, letadýlka, lodičku. Cokoliv, co mi udělá radost a uvolní. Ventil. Abych měl na tu Malorku i lepší než jen pracovní vzpomínky.
Štěstí přeje připraveným a tentokrát jsem byl připraven, takže myslím, že jsem to odpružil výrazně lépe. Nezbývá než poděkovat lidem se kterými jsem tam makal, protože to zmákli skvěle a nezapomenout, že příště je nepípací foťák a pár roliček filmu nutnost pro zachování zdravého rozumu.
Malorka je hezká i bez bolavých noch…tedá…haksen…ee, to zní taky říšsky – prostě takový to, když tě bolí nohy – tak bez toho. Javol?!























~rt

—All images by Rob Trnka ©Rob Trnka
—Vybrané fotografie možno objednat na desktop, tisk, rámování, komerční využití, atd. -> robtrnka@gmail.com