Okej, okej, okej, focení mě fascinuje. Baví mě. Když jsem s cvakáním začínal, poměrně rychle jsem nabyl dojmu, že jsem v problematice zorientovanej. Umím s bleskama, rybáčema, teleobjektivama, vím jak udělat efektní fotku a teď jsem fotograf, voalá. A jak tak jdou roky, nabývám dojmu, že jsem v celý tý problematice spíš naopak dezorientovanej. Dávno mě přestaly zajímat efektní fotky u kterých si často vzpomenu na odpověď Roberta Planta v… Číst dále »

Mám za sebou dva krátce po sobě navazující pracovní výlety na Malorku. Před pár lety jsem si řekl, že už mě tam nikdo nedostane, což okamžitě neopoměl připomenout Škárna v rejpavé textovce během první rundy. Malorka je krásná, o to nejde. Cyklistika také, o to taky nejde. Ale trávit tam týden, 2 týdny, měsíc ve skupině cyklistů, kteří se u snídaně baví o přehazovačkách, pak jdou na 4-6h na kolo,… Číst dále »

Letos jsem na závody znovu neměl čas. Já vim, klasika. Ale vážně – tentokrát to bylo, až přitažený za vlasy, jak se ho nedostávalo. Příprava mě ničila a mockrát díky Hájisovi, Patymu a Štefýnovi za pomoc před závodem! Jezdit na traily jsem se pořádně prvně dostal vlastně, až v sobotu při najíždění. To, že jsem přežil bez křečí, byl zázrak. Dotlučenost z prologu, kde jsem ukázkově skočil po zajícovi, už… Číst dále »

Něco podobného už jsem kdysi zažil. PH v Peille – 7 jízd a 7x dolů dojel na prázdný gumě. To je zatím rekord, který už asi nikdy nikdo a nikde nepřekoná. Před pár dny mi zmíněnou příhodu připoměl MP. Tomu budiž přiznána polehčující okolnost, že jsme za sebou měli celonoční cestu z Prahy do Finále. To, že nutně musí hned skočit na kolo a jít jezdit je jen jeho zvrhlej… Číst dále »

„Tohle je zajímavý! Já s tim najedu 4000km do práce a nic. Jedu do Chebu a – nic. Jednou jedu do Prahy a hned to musim dolejt…jeh (!), já tam toho nalil moc! No nic, aspoň to tam dýl vydrží.“ Průjezd Prahou plnou nejzaneprázdněnějších lidí, starajících se o grafy sociálních a profesních jistot, měnící se za volantem v nejčistší formu hovad byl…klasický. Z Varů do Prahy to trvá míň, než… Číst dále »

Vlastně by v tom nadpisu mělo být asi W17, mám v tom jako obvykle guláš. Jedná se o kolekce na příští zimu. To je fuk, ale jak to, že se Hannahu daří organizovat tak veselý focení? Především poslední dvě akce byly natolik naplněny pozitivní energií, že i vzpomínky mají úžasný účinek. Před odjezdem jsme se ve firemní garáži, kde každé auto má jméno a to dále své místo, skládali do… Číst dále »

V listopadu jsem se za Louží poprvé zranil a tím si odškrtnul další zkušenost. Je dobré mít zkušenosti, horší je to s jejich sbíráním. Bez ohledu na zranění jsem se cestou domů jako obvykle dušoval, že už se do týhle znejtovaný trubky nenechám zavřít na tolik hodin. Prostě to je divný. Chápu nadšení někoho, kdo míří do Emeriky prvně, i těch, pro které je to vysněná země, i těch, jež… Číst dále »

Je jedno, že každý druhý houbař, cyklista i motorkář zjevně ví, kde jsou pozůstatky hřbitova srbských zajatců v lese za Jindřichovicema. Za Velké války tu byl rozsáhlý zajatecký tábor. Dočíst se o jeho historii v době internetu není těžké. My s Matesem jsme věděli, že tam je, ale nikdy jsme tam nebyli. Od našich fousatých výpraviček už uplynulo pár let a jaksi jsme se nevydali na žádnou další. Chabou náplastí… Číst dále »

11/2015

Myslím, že co mám vlastní blog, každý rok jsem napsal něco o Filipovi. Není to plán nebo tradice. Stejně tak bych tu mohl nechat tyto snímky jednoduše vyvěšené a nepsat k nim nic. Ale byla by škoda alespoň nenastínit okolnosti minulého víkendu. Takže jsem si zase připoměl, jak krásný je jezdit pro ježdění samotné. Utvrzovat se v tom, jak marnej na kole jsem. Zabředávat do nečekaných rozhovorů a stejně nečekaně… Číst dále »