Mám za sebou dva krátce po sobě navazující pracovní výlety na Malorku. Před pár lety jsem si řekl, že už mě tam nikdo nedostane, což okamžitě neopoměl připomenout Škárna v rejpavé textovce během první rundy. Malorka je krásná, o to nejde. Cyklistika také, o to taky nejde. Ale trávit tam týden, 2 týdny, měsíc ve skupině cyklistů, kteří se u snídaně baví o přehazovačkách, pak jdou na 4-6h na kolo,… Číst dále »
V listopadu jsem se za Louží poprvé zranil a tím si odškrtnul další zkušenost. Je dobré mít zkušenosti, horší je to s jejich sbíráním. Bez ohledu na zranění jsem se cestou domů jako obvykle dušoval, že už se do týhle znejtovaný trubky nenechám zavřít na tolik hodin. Prostě to je divný. Chápu nadšení někoho, kdo míří do Emeriky prvně, i těch, pro které je to vysněná země, i těch, jež… Číst dále »
11/2015
Myslím, že co mám vlastní blog, každý rok jsem napsal něco o Filipovi. Není to plán nebo tradice. Stejně tak bych tu mohl nechat tyto snímky jednoduše vyvěšené a nepsat k nim nic. Ale byla by škoda alespoň nenastínit okolnosti minulého víkendu. Takže jsem si zase připoměl, jak krásný je jezdit pro ježdění samotné. Utvrzovat se v tom, jak marnej na kole jsem. Zabředávat do nečekaných rozhovorů a stejně nečekaně… Číst dále »
Úvod. Střapaté panorama Ötzalských Alp dohlíželo na pekelně horký víkend v Soldenu. Již cesta tam v plechovém wellness automobilu bez klimatizace byla bodem rozhodnutí pro cestu zpět s otevřenými okénky. Proto při loučení v Plzni byly rozlišovací schopnosti našeho sluchu na úrovni mechanika leteckých motorů před důchodem. Déšť. Ani večerní deštík na vedru, prachu a obecné sežehnutosti celého regionu nezměnil nic. Zdraví. Po několika sezónách zdravotních trablů a úrazů se… Číst dále »
Máme-li všichni stejně velkej koláč – má ho víc ten, který ho sní rychleji? Nedávno jsem psal krátký sloupek do Vela o tom, jak těžký je si udělat čas na kolo. Tedy v některých dnech, kdy „všechno muselo být včera“. Odpovědí mi byl posměšnej mail: Kecy, prdy, beďary-ty, že máš taky někdy stres?:-))) Dobrý to je, děkuju, a teď si dej další kávu a hleď dál do slunce. Došlo mi,… Číst dále »
Už je to ňákej ten pátek, co se ve mně zima žvejkla, a z lyžařskýho fanatika se stal zimohejter párexeláns. Jednoduše ve mně sníh jednoho dne vyhořel. Po období apatie, kdy jsem v zimě fotil jen zakázky nebo maximálně Matese, to vypadá, že hranky se začínají droboulince tupit. Letos jsme udělali několik fotek spolu se starýma kumpánama z doby „Před Tím“. A k tomu ještě jakože jen tak! S Hájisem… Číst dále »
9/2008
10/2008
11/2008
