Do výzvy #Festive500 se letos pustilo 82.376 cyklistů. Do “cíle” se dokodrcalo 17.373 z nich. To nejsou zanedbatelný ztráty. I když rusové za druhý světový by to asi tak dramaticky neviděli.
O tom, že přes veškerou vznešenost myšlenky najezdit v osmi dnech mezi svátky 500km to taková oslava cyklistiky během toho opravdu nebyla, jsem se přesvědčil i já. Výzvu #Festive500 vyzývá Rapha a má to, jako obvykle vizuálně skvěle podkreslený, takže dokáže nadchnout masy. Rapha jakožto výrobce je v postavení, kdy si stvořil vlastní image a od nikoho neopisoval. To samo o sobě je v dnešní době vzácný. Ostatní podobně zaměřené firmy se jí snaží méně, či více úspěšně kopírovat nebo napodobit. Proto Rapha působí důvěryhodně a ostatní už méně a celé to potvrzuje ono klasické – když dva dělají totéž, není to totéž. Rychle jsem si to v hlavě propočítal, přihlásil a od toho okamžiku jsem měl lepší plán než kynout doma pod náporem cukroví. Teda — plán vypadal skvěle.
Jenže zimní ježdění není letní ježdění a pouze částečná zkušenost nestačí. Hodinovými jízdami 500km za 8 dní nenajedu. No fakt.
Jakkoliv si počasí do vánoc pohrávalo se sluníčkem a fajn teplotou, o to horší tvář nastavilo na oněch osm konkrétních dní mezi svátky. Něco tak hnusnýho ani nestojí za popis.
Tyhle okolnosti mě donutily zajít poměrně hluboko, kam jsem při smyslech ochoten zajít pro něco, co vlastně nemusím. Z osmi dnů byly celé dva, kdy jsem si celou jízdu dokola opakoval jedinou otázku: proč na tom kole vůbec sedím?! Odpověď jsem nenašel.
——————– 1. ——————–
První den jsem strávil kompletně ve sněhu a vánici. Promrzl jsem na kost a jen to, že jsem byl mimo signál mě zachránilo, abych si nezavolal vyhřátej odvoz a hodil bobek na celou slavnou #Festive500 hned první den. Teď z odstupu si říkám, že bych se z tý trapnosti už asi nikdy nevzpamatoval. Díky bohu má Vodafone za ty jejich nehorázný sumy pokrytí jaký má (nemá) a tak jsem to musel doťuknout až domů.
——————– 2. ——————–
Druhý den jsem prozměnu jel půlku trasy na ledě, takže jsem měl plný ruce práce a nestačil myslet na to, že celá tahle osmidenní kratochvíle nezačíná dobře. Kilometry, který jsem nestačil najíždět, protože jsem se ploužil budou asi někde chybět.
——————– 3. ——————–
Den třetí proměnil déšt a opravdu hnusný počasí v nejošklivější den na kole v roce 2016. Aniž jsem tušil jak se pletu, mi doma chvilku trvalo, než jsem znovu začal mluvit.
——————– 4. ——————–
Čtvrtý den přinesl částečně oddych. Ani voda ani sníh na mě nepadaly. Bylo jen ošklivo. Problém byl v počtu km, který mi zbívaly urazit. Díky zkluzu z prvních třech dnů to vycházelo hůř než na samém začátku. Přes 70km/ den – jednoduchost této rovnice s přihlédnutím k tomu, že je zima se mi vážně nelíbila.
——————– 5. ——————–
Pátý den přinesl čirý zmar. Skoro k tomu není co napsat. 3°C, provazy deště, čas od času se mísící s mokrým sněhem. Po 15km jsem byl promočen na kost a s tím i patřičně promrzlý. Toho dne jsem ujel přes 80km a během nich jsem ztratil veškerou vášeň k cyklistice. Zůstal jenom vztek sám na sebe, že v tomhle sajrajtu sedím na kole a celou tu krásnou cyklistiku si dobrovolně znechucuju. Od teď mě vztek sám na sebe hnal doťuknout těch 500km děj se co děj. Rapha nás na sociálních sítích ponoukala sledovat #Festive500, pro motivaci, ale tam jsem viděl tolik spokojených cyklistů v krátkých rukávech a samože vytuněných v Rapha stylu. Tohle vážně nebylo dobrý. Mně už třeba nepomáhal ani černej doktor v červený plechovce.
——————– 6. ——————–
Šestý den…a vlastně i sedmý jsem na kolo sedal, již zcela mechanicky. Bez radosti a bez chuti. Jen vykonat povinnost. Už jsem nebyl schopen ani dobře spát. Nohy bolely, hlava byla prázdná. Kdykoliv jsem se podíval z okna ven, byla mi zima.
——————– 7. ——————–
Sedmý den poprvé vyšlo slunce. A s ním přišla i pořádná zima. Rtuť teploměru se zasekla hluboko pod nulou a nehnula se ani o prd. V mém přetaženém stavu na mě slunce nepůsobilo nijak, ani blahodárně. Navíc jsem přes 30km strávil pod inverzí s omrzlým obličejem, rukama a nohama.
——————– 8. ——————–
Poslední den mi zbylo dokončit 50km, respektive 51km, abych 500km překonal o 1km. Počasí přišlo s čímsi, co by mohlo být oslavou, že jsem se dostal až sem. Nebo se dalo brát naopak jako výsměch. Jasno a nemrzlo-nádherný den! A já se bál. Nechtěl jsem, aby se na poslední vyjížďce cokoliv pokazilo. Aby to telefon natrasoval, abych nespadl, aby mě nepotkaly mechanické problémy, bylo toho dost, co to mohlo zhatit takhle blízko cíle. Když jsem byl od baráku 25km a chybělo mi 25km, uklidnil jsem se. Poprvé jsem slezl z kola kvůli něčemu jinému, než rychlému čůrání. Poprvé jsem se mohl chvilku slunit v paprscích bez mrazu a větru , došlo mi, že jsem to zvládl. A najednou jsem jí zase našel. Radost z kola, posedlost ježděním. Ten blahodárný pocit na kole. Opět mi bylo krásně, znovu jsem nepochyboval, že je cyklistika skvělá. Doma jsem z kola po osmi dnech slezl a měl najeto 503km.
Byla to hodně tvrdá lekce. Přitom se to ze začátku vůbec nezdálo. 500km za osm dní není pro průměrně vyježděnýho cyklistu až takový oříšek. Jenže nemít k Zimě respekt, je chyba. Nevyhraješ nad ní. Možná jsem jí zase tolik nepodcenil, ale stejně jako dokáže být hezká nebo tvrdá, tak dokáže být doslava hnusná – a takovou jsem jí vychytal. Šel jsem do Festive 500 s tím, že to objedu sólo a zůstanu u podoby každodenního ježdění. Nespestřím si to žádným konkrétním cílem, přejezdem kontinentu, výjezdem na Anapurnu, ničím. Okruhy, které znám a jezdím během roku. A že se nebudu honit, abych se neopotil.
Osm dní paradoxů, kdy jsem nejvíc km najel v nejhorším počasí. Nejhůře se mi jelo v nejhezčím počasí. Nejvíce jsem se najedl na najkratší vyjížďku a kolo se mi rozsypalo ve chvíli, kdy jsem ho po poslední jízdě opřel o zeď – kousl se ořech. Zimní kilometry nejsou letní a tyhle mě oholily na kost, připravily mě o poslední zbytky kuráže a donutily jednat mechanicky. Abych na konci vylezl čistej a spokojenej. Kolo je senzační vynález a jezdit na něm je blahodárný. Ano, zní to po tomhle čtení poněkud chaoticky, ale ono je to jak dva mínusy, který ve výsledku dají plus.
~rt
