Když se řekne „autobusem do Polska?“. Naskočí mi obraz ospalé středočeské vesničky při pošmourným sobotním ránu. Frontička šedých postaviček s modrýma taškama na zip pod chraptícím obecním tlampačem a ozvěna štěkajícího amrdola kdesi na návsi. Jedna figurka za druhou nastupuje za vrzání kamínků pod botama do letitý karosy s vysokýma sedačkama a nápisem „Zájezd“ na tepichu pod předním sklem.
Kolem a kolem-autobusem do Polska necheš, nebo? A tak jsem jel. Zájezdovým bílým autobusem do Polska.

Ve tři ráno budíček. Opatrně vzbudit pinďu a proměnit ho v maličkatýho zombíka, sedícího si na nožičkách s palečkem v pusince a objímajícího hnědobílýho plyšáka Méďu. Musí „odvézt“ tátu do města na autobus, kterej ho doveze na ten zájezdovej autobus.

V Poznani…sorry ve Wroclawi se konala akce Olympus Perspective Playground, k uvedení nový mašiny Olympus OMD EM1X. Celé to poláci měli perfektně zvládnuté. Tedy vynechám-li prvotní vsuvku ve skejtparku, která byla poněkud chaoticky pojatá a jsem rád, že mě nesejmul žádnej z polskejch skejťáku. Trochu jsem si tam připadal jako mariňák při vylodění v Normandii tentkrát v pětačtyřicátym.
Večerní akce vizuálně fakt paráda. I katering byl boží! Ale štěstí se nemá pokoušet, takže brambory se smažákem to jistily.
Kromě všech možných smyslooblbovačů tam byly i přednášky. Marcin Dobas odprezentoval poutavou přednášku plnou krásných fotek, ale následoval pán v saku prezentujícího samotný nový EM1X. Ještě nikdy-vůbec nikdy-jsem neslyšel nikoho mluvit tak dlouho TAK monotónnnnně! Celou dobu jsem doufal, že změní intonaci. Nezměnil. V Česku na prezentace Olympusu máme Viktoru, který vám 3683-stránkový slajdy odprezentuje do pěti minut tak nahlas a s takovou razancí, že si polovina posluchačů v nastálém tichu musí poupravit vlasy, načež se s vrznutím židle a nesmělým odkašláním v naprostém vjemovém vakuu opatrně rozhlédnout, kdo všechno přežil. Pak se zvednout a jít si to koupit. Ale takovýho má Oly jen v Czechii.

Dalším benefitem byl něco jako spontánní instawalk s mladší generací Olympusáků, kteří si jedou ty svý onlajny a pózy a travelujou a blogujou a vlogujou a tagujou a textíky jim začínají tím rozkošným slůvkem „tak…“. Ještě jim nikdo nevzal misku s vodou, aby si ujasnili, že onlajn jaksi není všechno.
Nejsem tak hloupej, abych sociály nechápal v souvislosti s byznysem, marketingem, prezentací nebo i kreativitou, jenže nikdy mě nepřestane dráždit, že ti co tvoří jsou hrubým odhadem čtyři-pět promile všech těch účtů. Zbytek bučí a uťapává poslušně pěšinku. Vyplňují prostor jejich vato-klonovací obsahem a ta jejich odrůda elektronických travelerů… vykrádaj a drancujou místa s nulovým povědomí o následcích, které spáchaj v tom jejich světě, jenž se vejde do ruky, ale odsíraj to ti, kteří k životu potřebují ještě ten, kterej se do ruky nevejde. Šumí v něm vítr, zurčící potůčky a voní vzduch a dokonce se tam třeba i chodí pěšky. Ono to drancování novodobých telefonních travelerů vlastně dává smysl. Drancování totiž lidem šlo vždycky fantasticky.
Uff, to jsem se rozparádila. Mno nic…odhlédnuli od provozních následků, jejich pitominek v onlajnu, který jim nemůžu zazlívat, protože občasné letmé rozhlédnutí na semaforech prostě na kontakt s realitou nestačí, tak je mezi nimi i hodně nicků, kteří jsou v oflajnu fajn a použitelní.

Někteří tihle kousci, mě trpělivě vzali na procházku. Byli na mě hodní a nebili mě. Já si procházku užil. Pospolu jsme okoukli ranní Wroclaw, nahlédli do insajdu kostelů a cvakli ňáký ty fotky trpajzliků a tak. Vzhledem k tomu, že v sociálních lapačích folourů a lajků se mám technicky vzato hodně co učit, tak například @freecoolina i @igi_flyfish jsou v oflajnovým světě se mnou trpeliví. Nezabili mě ani jednou u nádechu k druhýmu dotazu, tudíž byla tahle část taktéž obohacující. Každej všivej den se naučím něco nového. Jejich nadnárodní sleng je součást této vzrušující hry na smetánku onlajnu.

Jinak nic k psaní, ráno sprcha a tosamý ráno v 0945 před hotelem zase u bílýho busu se dvěma dálkovými řidiči, kteří se na pumpě za Hradcem prohodí. Takže i když mě vezmou do Polska zájezdovým autobusem s Olympusem, přivezu si krom smradlavejch hadrů i hafo legračních zážitků.
Jko.

Byl to bezva vejlet. Baví mě ta sebranka kolem Olympusu. Jsou to fajn strejdové se kterýma je děsná prča! A baví mě nový X-ko! Ta mašina je sice velká, ale zůstala Olympusem a o to jde! Mám radost, že s tím můžu fotit. A tuze rád budu, i kdyby se sebevědomí yutub recenzenti, kterým právo recenzovat dává jen počet odběratelů, pokakali nad tím, že to za ně nefotí samo. Aidyby si jejich oddaní posluchači, kteří se prstem na spoušť z pěti pokusů trefí 3x, koukají-li se do hledáčku, servali kůžičky z prstíků psaním chytrostí na onlajny. Pís, jou.
~rt