—–
Začněme jednou zimní sobotou. Nejprve vypustit koně do výběhů.
A začít jim uklízet garsonky.
Roztahat si chytře z balíku seno. Balík není úplně lehký, však si do něj někdy šťouchněte.
Ta věc také práší. Prach jsem z toho smrkal ještě v březnu.
Potom ho rozházet k podestlání. Tomu dala.
Tomu také.
Když jsou bejváky hotové, přicházejí na řadu pytlování…
…pro koně venku.
Ano, i tam nahoře jsou.
I vodu koníci potřebují.
I ti…
…venku.
Před odchodem ještě všechno poklidit a pozametat.
První náznaky jara jsou přinejmenším osvěžující.
Vykartáčovat, vyčistit kopyta.
Legrační je, že koníci zvládnají i opičárny jako pejsci.
Když se ví jak na to.
Řekněme, že se neválí smíchy ze mě.
Tovížene-pocem, dáme ňamku.
Koník vlevo: Kde to je?
Zuzka vpravo: Těžko říct.
Koník uprostřed: Už tam budem?
Co předchází podestlání haly pilinami, po kterých pak uvnitř běhají koně?
Ano, předchází tomu ty piliny sehnat a přepravit.
A co předchází přepravě lehkých, nadýchaných pilin?
Dostat ty lehoulinké pilinky na valník.
Na valníku přerovnat, aby se jich tam vešlo co možná nejvíce.
Ne, není to práce u počítače.
Což má své symptomy.
Ale samo se to neudělá.
Takže šup tam s tím.
No vida. Ani to nebolelo.
Po návratu není čas hladit vlastní unavené svalíky, když koníka bolí noha.
Ten si u toho aspoň v klidu něco zchroupá.
Následné vypouštění ostatních ven, už se lehce promění v chvilku záseku. I koník se přišel podívat, kamže to panička kouká.
Ostatním je to putna.
Ty piliny jsme dopravili sem.
Do téhle haličky.
Je potřeba je v ní rozházet. Rovnoměrně.
Léto je v plném proudu.
Ke koním se dávno jezdí na kole.
Ale, že by kvůli cyklodresu koně kadili méně, tak to nekadí.
Zdá se mi to? Že by Zuzka radši jezdila, než kydala? Nebo?
Hotovo! Ještě dát koníkům nějakou ňamku před odchodem.
Oceňují to.
Jsou dny, kdy vyjde čas na projížďku.
Jenže na hrbu jsem i já, takže spíš na procházku. Nepochopil jsem, jak se na tom dá cválat.
Spokojený koně. Můj Hatátytlá se krmí.
Egh..kruciš.
Pomalu bychom měli zamířit zpět.
Protože se mnou to žádný dostih nebude.
O pár týdnů později se léto nachyluje a dny vlastně taky.
Kontrola výběhu a rozdat pár posledních dobrůtek.
Pro dnešek balíme.
Podzim se vkrádá. Kovářovo nádobíčko znamená jedině to, že se budou dělat podkovy.
Což je nejen vcelku dřina.
Nebo tak trochu o nervy.
Ale i solidní smrádek.
Závěrečné namazání, už je hračka.
Podzim válcuje každým dnem poslední náznaky zbytků léta.
Vším, co k němu patří.
A když to už nikdo nečeká.
Překvapí.
Na okamžik daruje cosi jako oddechový čas.
Nadechnout se.
Zpomalit. Ubrat.
No nic. Podzim odchází. Zima přichází. Dnes jdeme domů.
Začátek zimy má mnoho tváří a nikoliv všechny jsou ladovsky vlídné.
Tohle je jeden z „těch“ dnů.
Sníh na zemi a celodenní déšť koním, zdá se, moc nevadí.
Tažní koně na odpočinku jsou monstrózní.
Chlapi se k nim přibližovat nesmí, ale Zuzku berou. Doposud měli těžký život.
Zima už začíná vypadat trochu jako zima.
Protáhnout se na pilinách je příjemným zpestřením.
Zuzka: Kecáš!
Koník: Tovížene, holšiško!
S vlastním pitným režimem v zimě, až takový problém není.
Ale s koníkovským je to už o poznání horší. Svítíčko sice sluní, ale mráz mrazí doraz. Voda ve vaně ani v hadici nemá šanci.
Koníci se kopáním do vany dožadují okamžité nápravy.
A tak, když to nejde silou, půjde to větší silou a koníci se ke své vodě dostanou.
No a takhle ňák to tu přes rok chodí.
//
rt