„Tohle je zajímavý! Já s tim najedu 4000km do práce a nic. Jedu do Chebu a – nic. Jednou jedu do Prahy a hned to musim dolejt…jeh (!), já tam toho nalil moc! No nic, aspoň to tam dýl vydrží.“ Průjezd Prahou plnou nejzaneprázdněnějších lidí, starajících se o grafy sociálních a profesních jistot, měnící se za volantem v nejčistší formu hovad byl…klasický. Z Varů do Prahy to trvá míň, než… Číst dále »

V posledním čísle magazínu 53×11 jsem se spolupodílel na materiálu dvanácti stran. První šestistránkovka je „Na západní frontě klid“. Kraslická Zuzka Neckářová vás v něm provede svými tréninkovými okruhy po obou stranách Krušných hor – té záplatované, české, a té bez záplat u DDR sousedů za kopcem. Hlas Martina Hačeckýho znáte z komentování cyklistiky na Eurosportu a dosyta si ho užijete v nadcházející Tour de France, ale on nevládne jen… Číst dále »

5/2015

Ale tak znáte to. Vrátíte se domů a všechna všednost se na vás sesype dřív, než strčíte boty do botníku. Poplatit resty, zjistit, kdo nezaplatil, uctivě požádat o vyrovnání dluhů, a tak podobně. Myšlenky se okamžitě začnou ubírat jiným směrem. Ale vraťme se v čase o tři týdny zpět … …dodávka drncá po rozpraskaným asfaltu. Brian leží vzadu v posteli a dává odpočinout bolavým zádům, já druhý den kroutím volantem… Číst dále »

Prolínání států je nenápadný. Jen minete ceduli, která vás vítá v tom a tom státě. Víc nic. I přesto jsou hranice států zřejmé. Jakoby se překonala neviditelná bariéra. Ráz krajiny se změní, atmosféra také. To, co vidí oči, je zřejmé hned a co nevidí, si uvědomíte při další zastávce. Cesta z Kalifornie do Koloráda je dlouhá. Projeli jsme kus Arizony, Nevady, Utahu. Nepočítám-li tankování, zastavili jsme pouze třikrát. V Las… Číst dále »

Pomalu si začínám házet věci do tašek, protože měsíc, kdy mi bylo domovem kalifornské městečko Laguna Beach a Lopesovic baráček, utekl tak, jak to umí jen čas. Prakticky každý den tu byl plný akce. Před námi je přesun do Koloráda. Když bude něco, co stojí za napsání několika slov, napíšu je. Tak zatím ahoj, Rob.

Dnešní povídání bude o Tahoe. Nikdy jsem tam nebyl. Vím o něm jen to, že je v horách, že je nejhlubší v celý širý emerice a že tam žije Palmer. Realita je taková, že ano. Plus jsou kolem klasický turistický městečka žijící z návštěvníků a nesmírně drahý chatový vesničky, kde je prestižní mít nevelkou chatku o několika ložnicích. Nevím proč, ale furt jsem si připadal, že jsem na Gardě. Asi… Číst dále »

Tmou, kterou by Rákosníček bez slitování řezal jak mlhu, se žene naše dodávka do Rena v Nevadě. Tichou krajinou nedaleko El Cap v Yosemitech hučí její hrubé pnojmatiky za doprovodu tlumenýho dunění Stone Temple Pilots, Pearl Jam, Everlasta a jim podobným. Úplně ten výjev vidím – cikády na chvíli zavřou držky a vyjeveně zíraj na tu projíždějící věc, než jedna za druhou zase začnou mlít tu svou. Jako bychom se… Číst dále »

Jak to tak bývá, chtěl jsem si psát poznámky. Nepsal. Chtěl jsem si tedy aspoň sepsat osnůvku. Nesepsal. Jako obvykle jsem otevřel počítač a začal klovat slova dřív, než si promyslel koncept. Ono se to ňák vyšpatní, někam nasměřuje, ňák vyústí. Jako dycky. Odjeli jsme s Brianem na menší týdenní roudtrip po Kalifornii, Nevadě a tak. Jak řikám, zatím si všechno ani nevybavuju, přijel jsem zpět do Laguny před pár… Číst dále »

Před týdnem jsem vyrazil do Kalifornie za Lopesem. V následujících sedmi týdnech budu fotit, co se do Briana, Intense, Pearl Izumi a Oakley vejde. Příprava byla vlastně nepřípravou. K balení jsem se dostal až den před odletem. Naházel jsem věci do tašky a ráno vyrazil na letiště. Cesta se nezměnila. Byla opět příšerně dlouhá. Ono se řekne, že ráno vlezeš do trubky a večer z ní vylezeš někde úplně jinde,… Číst dále »