5/2015

Ale tak znáte to. Vrátíte se domů a všechna všednost se na vás sesype dřív, než strčíte boty do botníku. Poplatit resty, zjistit, kdo nezaplatil, uctivě požádat o vyrovnání dluhů, a tak podobně. Myšlenky se okamžitě začnou ubírat jiným směrem. Ale vraťme se v čase o tři týdny zpět … …dodávka drncá po rozpraskaným asfaltu. Brian leží vzadu v posteli a dává odpočinout bolavým zádům, já druhý den kroutím volantem… Číst dále »

Prolínání států je nenápadný. Jen minete ceduli, která vás vítá v tom a tom státě. Víc nic. I přesto jsou hranice států zřejmé. Jakoby se překonala neviditelná bariéra. Ráz krajiny se změní, atmosféra také. To, co vidí oči, je zřejmé hned a co nevidí, si uvědomíte při další zastávce. Cesta z Kalifornie do Koloráda je dlouhá. Projeli jsme kus Arizony, Nevady, Utahu. Nepočítám-li tankování, zastavili jsme pouze třikrát. V Las… Číst dále »

Pomalu si začínám házet věci do tašek, protože měsíc, kdy mi bylo domovem kalifornské městečko Laguna Beach a Lopesovic baráček, utekl tak, jak to umí jen čas. Prakticky každý den tu byl plný akce. Před námi je přesun do Koloráda. Když bude něco, co stojí za napsání několika slov, napíšu je. Tak zatím ahoj, Rob.

Dnešní povídání bude o Tahoe. Nikdy jsem tam nebyl. Vím o něm jen to, že je v horách, že je nejhlubší v celý širý emerice a že tam žije Palmer. Realita je taková, že ano. Plus jsou kolem klasický turistický městečka žijící z návštěvníků a nesmírně drahý chatový vesničky, kde je prestižní mít nevelkou chatku o několika ložnicích. Nevím proč, ale furt jsem si připadal, že jsem na Gardě. Asi… Číst dále »

Tmou, kterou by Rákosníček bez slitování řezal jak mlhu, se žene naše dodávka do Rena v Nevadě. Tichou krajinou nedaleko El Cap v Yosemitech hučí její hrubé pnojmatiky za doprovodu tlumenýho dunění Stone Temple Pilots, Pearl Jam, Everlasta a jim podobným. Úplně ten výjev vidím – cikády na chvíli zavřou držky a vyjeveně zíraj na tu projíždějící věc, než jedna za druhou zase začnou mlít tu svou. Jako bychom se… Číst dále »

Jak to tak bývá, chtěl jsem si psát poznámky. Nepsal. Chtěl jsem si tedy aspoň sepsat osnůvku. Nesepsal. Jako obvykle jsem otevřel počítač a začal klovat slova dřív, než si promyslel koncept. Ono se to ňák vyšpatní, někam nasměřuje, ňák vyústí. Jako dycky. Odjeli jsme s Brianem na menší týdenní roudtrip po Kalifornii, Nevadě a tak. Jak řikám, zatím si všechno ani nevybavuju, přijel jsem zpět do Laguny před pár… Číst dále »

Před týdnem jsem vyrazil do Kalifornie za Lopesem. V následujících sedmi týdnech budu fotit, co se do Briana, Intense, Pearl Izumi a Oakley vejde. Příprava byla vlastně nepřípravou. K balení jsem se dostal až den před odletem. Naházel jsem věci do tašky a ráno vyrazil na letiště. Cesta se nezměnila. Byla opět příšerně dlouhá. Ono se řekne, že ráno vlezeš do trubky a večer z ní vylezeš někde úplně jinde,… Číst dále »

Začalo to nenápadně. Na hlavu mi kapaly občasný kapky deště a všude kolem voněl les. Štrádoval jsem si to trailem. Pěšinka byla čistá a hrábě víc na rameni než na zemi. Ani nebylo co uklízet. Zima tak akorát a přes rozeplou bundu a mikinu jsem hrdě lesu vystavoval nápis „Always Lucky“ svýho ošoupanýho trika O`Neill. S lebkou. Větve všech stromů kolem nerytmicky kmitaly v tom svým nepravidelným rytmu. Nikdy se… Číst dále »

Po X dnech hotovo! Předloni, vloni, i letos tu na temným západě přibyl trail. Jiné na tomhle kutingu bylo, že tolikrát promočen jsem se z lesa nevracel ještě nikdy. Počasí mi přálo klasickokraslicky. Ale zpět k jádru pudla. KViK trail je čerstvota v Kraslau. Znamená to Kameny Voda i Kořeny a ne, neznamená to, že je rychlý. Tahle pěšina má blíž ke kvíknutí než-li k rychlosti. Dokončen za laskavé pomoci… Číst dále »