11/2015

Myslím, že co mám vlastní blog, každý rok jsem napsal něco o Filipovi. Není to plán nebo tradice. Stejně tak bych tu mohl nechat tyto snímky jednoduše vyvěšené a nepsat k nim nic. Ale byla by škoda alespoň nenastínit okolnosti minulého víkendu. Takže jsem si zase připoměl, jak krásný je jezdit pro ježdění samotné. Utvrzovat se v tom, jak marnej na kole jsem. Zabředávat do nečekaných rozhovorů a stejně nečekaně… Číst dále »

Úvod. Střapaté panorama Ötzalských Alp dohlíželo na pekelně horký víkend v Soldenu. Již cesta tam v plechovém wellness automobilu bez klimatizace byla bodem rozhodnutí pro cestu zpět s otevřenými okénky. Proto při loučení v Plzni byly rozlišovací schopnosti našeho sluchu na úrovni mechanika leteckých motorů před důchodem. Déšť. Ani večerní deštík na vedru, prachu a obecné sežehnutosti celého regionu nezměnil nic. Zdraví. Po několika sezónách zdravotních trablů a úrazů se… Číst dále »

Máme-li všichni stejně velkej koláč – má ho víc ten, který ho sní rychleji? Nedávno jsem psal krátký sloupek do Vela o tom, jak těžký je si udělat čas na kolo. Tedy v některých dnech, kdy „všechno muselo být včera“. Odpovědí mi byl posměšnej mail: Kecy, prdy, beďary-ty, že máš taky někdy stres?:-))) Dobrý to je, děkuju, a teď si dej další kávu a hleď dál do slunce. Došlo mi,… Číst dále »

Už je to ňákej ten pátek, co se ve mně zima žvejkla, a z lyžařskýho fanatika se stal zimohejter párexeláns. Jednoduše ve mně sníh jednoho dne vyhořel. Po období apatie, kdy jsem v zimě fotil jen zakázky nebo maximálně Matese, to vypadá, že hranky se začínají droboulince tupit. Letos jsme udělali několik fotek spolu se starýma kumpánama z doby „Před Tím“. A k tomu ještě jakože jen tak! S Hájisem… Číst dále »