Tyjo, se tu probírám archivem, snažím se přesvědčit sám sebe, že tentokrát už si v tom vážně udělám pořádek a narazil jsem na akci Movistaru a Canyonu ve Španělsku. Je rok nebo dva stará, už to přesně nezařadím, ale to neva. Jo, sepsal jsem reportáž pro VELO, které mě tam tehdá vyslalo. Přesto jsem si se sklerotickou zvědavostí proklikal ty fotky, drbal se na zátylku a mrmlal si, že je… Číst dále »

To se na to podívejme. Každej rok nebo i půlrok přijde novej foťák s novýma gombíkama a lepším vším. Jak to, že lepších fotek nepřibývá stejným tempem? Olympus představil vylepšení své vlajkové lodi OMD-EM1 označené dodatkem Mark II. Je opravdu tak převratný a jedinečný, jak tvrdí jejich sebeprezentace? Chápu, že “recenze” Olympusu zrovna ode mě je zavádějící, ale zkuste od tý vazby odhlédnout a já se budu držet faktů. Jo… Číst dále »

Jsme posedlí značkama. Značky na značky a pravidla na pravidla. V lese to není jiné. Nestačí selský rozum a respekt, musíme mít značky. Šumava je vyasfaltovaná, Sněžce chybí už jen eskalátor, ale i přes tento drobný nedostatek, který jistě bude brzy napraven, se na vrchol dokáže dostat dívka v žabkách i lecjaký podprůměrný president se svou ovečkou na provázku. Už i u nás se vyrojily značky (!). Rybník v lese,… Číst dále »

Pražské letišťátko se zvolna probouzí z nočního útlumu. Několik řad nezvykle tichých front lidí v dovolenkovém ohozu mířících…na dovolenou. Ti, co jsou na přepážkách kolem odbavovacích terminálů se očima nedívají dál než 15cm a pohled do mozku nepřenáší vůbec žádnou informaci. Bezvládné fusakle z podbund, čekající na další spoj. Šum haly přehlušuje šum lidí. Ráno ještě odolává shonu a lomozu. Odbavení mojí tašky i krabice proběhlo bez problémů. “Věci si… Číst dále »

Většina kapel má choreografii danou po lince: Běhající, skákající, zaklánějící se, předklánějící se, hlavou házící, ruku vzpínající zpěvák s kytarou. Po jeho boku stojí rozkročeni, ležérně chodící tam a zpět, čas od času sprintující – také tam a zpět, basák, případně druhý kytarista. Pak bubeník. AC/DC jsou se svou semknutostí vážně jiní. Nechám stranou do zásuvky zapojeného Anguse a rozvernýho týpka s projevem bodrýho řidiče kamiónu Briana (kterýho momentálně zaskakuje… Číst dále »

V listopadu jsem se za Louží poprvé zranil a tím si odškrtnul další zkušenost. Je dobré mít zkušenosti, horší je to s jejich sbíráním. Bez ohledu na zranění jsem se cestou domů jako obvykle dušoval, že už se do týhle znejtovaný trubky nenechám zavřít na tolik hodin. Prostě to je divný. Chápu nadšení někoho, kdo míří do Emeriky prvně, i těch, pro které je to vysněná země, i těch, jež… Číst dále »

11/2015

Myslím, že co mám vlastní blog, každý rok jsem napsal něco o Filipovi. Není to plán nebo tradice. Stejně tak bych tu mohl nechat tyto snímky jednoduše vyvěšené a nepsat k nim nic. Ale byla by škoda alespoň nenastínit okolnosti minulého víkendu. Takže jsem si zase připoměl, jak krásný je jezdit pro ježdění samotné. Utvrzovat se v tom, jak marnej na kole jsem. Zabředávat do nečekaných rozhovorů a stejně nečekaně… Číst dále »

Úvod. Střapaté panorama Ötzalských Alp dohlíželo na pekelně horký víkend v Soldenu. Již cesta tam v plechovém wellness automobilu bez klimatizace byla bodem rozhodnutí pro cestu zpět s otevřenými okénky. Proto při loučení v Plzni byly rozlišovací schopnosti našeho sluchu na úrovni mechanika leteckých motorů před důchodem. Déšť. Ani večerní deštík na vedru, prachu a obecné sežehnutosti celého regionu nezměnil nic. Zdraví. Po několika sezónách zdravotních trablů a úrazů se… Číst dále »

Máme-li všichni stejně velkej koláč – má ho víc ten, který ho sní rychleji? Nedávno jsem psal krátký sloupek do Vela o tom, jak těžký je si udělat čas na kolo. Tedy v některých dnech, kdy „všechno muselo být včera“. Odpovědí mi byl posměšnej mail: Kecy, prdy, beďary-ty, že máš taky někdy stres?:-))) Dobrý to je, děkuju, a teď si dej další kávu a hleď dál do slunce. Došlo mi,… Číst dále »