Je asi 10 stupňů Celsia, vytrvale mží a my jedeme s Mártym na FMX. To je na hlavu postavený. Pro jistotu píšu Pilníkovi textovku, že vyrážíme a tiše doufám v odpověď, kdyby bylo něco v nepořádku, aby nás zavčasu odvolal. Čerčany nejsou za rohem.
Nic nepřišlo.
“Je ti jasný, že tohle nepřejde..” opáčí spíš řečnicky Márty.
Myslím, že mojí odpověď znal ještě než to řekl.

O několik hodin později se v milosrdným stínu občerstvovacího stanu na mě zazubí chlapík vedle mě: “Musíš tady..” a spokojeně si točí pivko.
Vzpurně znovu zalomcuju pákou od malinovky, která došla, a když to rozesměje i druhýho pána, co tam peče maso, tak si aspoň otevřu teplýho RedBulla a jdu zpět do tý výhně. Není nad kyselinu v žaludku.
Takže.
Jestli Pilník po roce beze stopy zmizí, je jasný s kým uzavřel pakt, protože mu počasí vyšlo skvěle. Neuvěřitelný.

Jeho tréninkovej areálek připomínal metro pod Václavákem ve špičce. Kam ty lidi nacpe příště netuším. Že by se rýsoval další paktíček?
Letos se závodilo. Nebyla to jen show, ale zasedla porota, která známkovala už tak dost dobře neoznámkovatelný kousky. Jestliže tam tři jezdci šoupnou čtyři motanice v podobě cliff flipu, super flipu, tsunami flipu a full can flipu, tam bych nechtěl rozhodovat za ně. Kór, když během toho, co ještě ocucávájí zamyšleně konce tužek, jim nad hlavou zahřmí KuXův 4takt při strašným whipu. Hroznej příběh. Jdu se radši podívat, jestli už doplnili pípu malinovkou. Jo, a vyhrál Libor před Pilníkem.

Skvělý na tomhle odpoledni, rok co rok, bývá, že to Pilník dělá i pro děti, který tam najdou požehneně atrakcí a různých soutěží. Petr, krom lítání ve vzduchu, lítá i po zemi a na vše dohlíží. Občas se s ním potkávám v takový frekvenci, že to vypadá na haluz. Doufám, že je doopravdy jen jeden Petr Pilát a nesupluje ho někdo, jak ty dva teplouše Milli Vanilli.

Co dalšího mě zaujalo? Poklonkování silným. Osobně jsem od kluků z Plzně dovezl 4 igelitky oblečení Humdrum na ceny. Při vyjmenovávání sponzorů akce se samozřejmě neopomělo na ruka ruku myje spojení Nike-RedBull-Nokia-GSMA-DC. To je v pořádku, je mi jasný, že do toho narvali dost peněz, ale když jsem nezaslechl ani mezi ostatníma žádnou zmínku o Humdrumerech, tak už jsem se jen pousmál tomuhle hloupýmu pochlebování. Pevně věřím, že z toho spíkrům káply ňáký ty tenisky. Ať slouží, hehe.
Aspoň zbude pro HDM víc místa v undergroundu.

No a o týden později jsem vyšvihl kousek jak za mlada. Sólo bez rádia, turba, klimatizace. 850km plus tři hodiny focení Kuchtova FMX jamu na Krajcáku. Pro změnu prach, vedro.

Že jsem si myslel, jak mě ve FMX už těžko něco překvapí (?).
30. srpna 2008 po 15h jsem uznal svůj omyl. KuX tam umístil 30m rampu. Slovo “děsný” je pro tuhle bestii lichotka. Obě dvě standardní rampy v konfrontaci působily jako krátký superkickery. Familierně to pojmenovali Bajkonur a rozjezd tahali na poctivou tři. Ve vzduchu strávili dlouho, že bych si během toho vyměnil trenky a ty jetý úhledně sroloval do ruličky. Ono se řekne FMX. Překotně rychlej progres tohohle sportu vás otupí. Přestanete být ve střehu a zůstávat zdravě šokovaný z toho, co ti chlápci předvádí. Ubývá překvapení, ubývá vzrušení. Běžte se podívat, jak se nalítává třicítka a vrátí se obdiv i respekt před odvahou týhle party.
No jednoduše jsem neměl chvilku bez stresu. Upřímně jsem se bál. Rozdíl mezi skokem a letem je tak velkej a malej zároveň. Pekelnej nápad, podívaná, výkony.

Kuchta letošní jam pojal jinak než v minulých ročnících. Opět, jako u Pilníka, zasedla porota, nebyla noční show a celkově to proběhlo komorněji. Žádný prázdý místo. Bez prodlev. Furt rokenrol. Chtěl jsem být v klidu. I jsem si vzal víc foťáků, jak si tam zalezu trochu pod povrch věci a jezdců. Místo toho jsem připomínal igeliťák ve vzduchu, do kterýho pokaždý těsně nad zemí opět foukne vítr. Vyhrál Pilník před Liborem.
Vlastně.
Liborovi se skoro pokaždý povede něco echt. Stejně jako nekonečně protahuje triky, tak je precizní a nekompromisní i v rotacích.

Na to monstrum se rozjel i mladej Čert Záruba. Zaklapal jsem zubama, ale nebylo proč. Evidentně ví, co dělá a protahuje jak o život. Byla by chyba myslet si, že má jako nováček respekt.
Malej humdrumer Máťa na obou akcích 12m z plechový rampy? V osmi letech? No, kde to jsme?
K videní toho bylo opravdu hodně, ale Moukinovo 11ti letej bratr Filip Podmol v Čerčanech. Ehm. Na BMX exhibici jen tak tak dosáhl na šlapky, ale když tam začal motat flipy a trojky, tak jsem se musel štípnout. To mi věřte. Sem tam se jednoduše dějou věci jak na You Tube.

“KuXi, já asi pojedu domu..mám dost práce,víš.” prohodím, když z něj spadne stres z akce, chytne mě kolem ramen a možná chtěl nastínit, jak se odplazím nad ránem poblitej až na zádech a s vytetovanou míchačkou na beton-dvourychlostní-na břiše. Znám ty MX kalby..to bývá smutnej příběh.
Nevěřícně ustoupí, kouká na mě a .”..tak si jeď, když chceš..”
Tentokrát jsem nepolapen.

Každopádně, tyhle akce nakopali všem prdele jako kytary Visacího Zámku ve skladbě Temelín. Nikdo se s ničim nesral.
Proč taky.

Rob

[Not a valid template]