Mě snad omejou. Už mi promokají i stehna. A trenky. Před dvěma hodinama jsem támhle přes pole zaparkoval auto a před hodinou začal v dálkách dole pode mnou vyhlížet světla závodního konvoje. Před půl hodinou o sto metrů níž v zatáčce zapadl italský mládenec s perfektně upravenými vlasy v italském voze. Chtěl se jen otočit, zajel čumákem do pole a plánoval couvnout a jet zpátky. Plán se zasekl na padesátém… Číst dále »

Ono je to kousek před půlkou cesty do Íránu, takže v autě chvilku pobudete. Po dálnicích Maďarska, kde se vám na několik hodin naskytne příležitost zkusit přečíst správně alespoň jednu ceduli a prázdných dálnicích Chorvatska vjedete do silnice klikatící se všemi údolími Bosny. Doufáte v dálnici, ale ona už nepřijde. Jakési kousky tam jsou, ale lidi tam mají asi dost práce s opravami po válce, takže silnice jdou trochu pomalejš…. Číst dále »

První cestou roku 2018 byl Hannah v Říši. O tom teď psát nebudu. Teď se budu v krátkosti věnovat druhé cestě – s Michalem do Chrvacka a zpět. Zase do do Chrvacka. Zase dodávkou. Zase s koly. Emm, abych uvedl věci na pravou míru – v Chrvacku jsem byl, co mi je známo 2x v životě, takže to, že vyšly dva jugoslávský blogy za sebou je náhoda. Fakt. Zpět k… Číst dále »

S koncem sezóny jsem vyštrachal texty, který jsem si načmáral na začátku sezóny. Úpe jsem na ně zapomněl, ale úpe! Kužel světel osvětluje titěrný uličky jako z románu Viktora Huga. Jsou sevřený starými stavbami a vytváří labyrint, ve kterém vážně není problém zabloudit doslova na pětníku. Sami se o tom budeme přesvědčovat následující dva dny, kdykoliv půjdeme “domů” na penzion. Chorvatský Grožnajn působí, jako z jiné doby. Neznalí prominou, nejsem… Číst dále »

Bez rovnováhy není štěstí. Letos jsem vyměnil hodně práce za méně času a nedoneslo to profesně nic dobrýho. Od rána do večera sedět u kompu, nekonečný hodiny zpracovávat to “jenom cvakáš foťákem”, ždímat hlavu, abych v poklusu vymyslel něco, co je už předdomluvený, ale zatím nebyl čas si sednout a promyslet to. Ono se řekne “něco vymyslet”, ale jakmile někdo říká “něco, někdy nebo nevím”, tak ani nemusí mluvit. Vymyslet… Číst dále »

Nevzpomínám si, že bych se někdy v autě takhle bál. Nešlo nemyslet na to, že veškerá hmota, která drží tak tak tohle žluté auto na silnici se v mžiku může změnit v hmotu, která bude fatálně živit energii kotrmelců, kdyby se utrhlo. A ono se trhalo. Auto každou zatáčku odskákalo trochu stranou. Řidič vypadal chladnokrevně a soustředěně pilotoval, dokonce semtam prohodil něco křížem dozadu na druhýho “mavikáře”, kterej zdaleka nepůsobil… Číst dále »

Ach ta malá dobrodružství za barákem! Od chvíle, kdy máme štěrkolety, jsme vedli řeči o tom, co všechno s tím můžeme, jaká je na tom sranda a kam až dojedeme. Všechno pravda, ale na ňákej velkej malej výlet jsme se nevypravili. Až když jsem se věčným sezením u kompu a neježděním vyprasil, že při oblíkání reálně hrozí, že někomu vystřelím oko gumou od tepláků, tak jsme zničehonic vyrazlili. Prostě jsme… Číst dále »

Mám za sebou dva krátce po sobě navazující pracovní výlety na Malorku. Před pár lety jsem si řekl, že už mě tam nikdo nedostane, což okamžitě neopoměl připomenout Škárna v rejpavé textovce během první rundy. Malorka je krásná, o to nejde. Cyklistika také, o to taky nejde. Ale trávit tam týden, 2 týdny, měsíc ve skupině cyklistů, kteří se u snídaně baví o přehazovačkách, pak jdou na 4-6h na kolo,… Číst dále »

Tuhle jsem se zamyslel, proč vlastně nejsme schopni udržet traily v tajnosti? Proč bych se měl cítit divně, že se snažím, aby je nikdo nenašel? Není důvod se cítit blbě. Ti co sami kutají, pochopí a ti, jež nikdy nevzali lopatu do ruky nikdy nepochopí. Jedna věc je, že možnost kutat je ohromný a zároveň velmi křehký privilegium. Respekt k prostředí a lesu je na prvním místě, ale přesvědčení, že… Číst dále »

2/2017