Tmou, kterou by Rákosníček bez slitování řezal jak mlhu, se žene naše dodávka do Rena v Nevadě. Tichou krajinou nedaleko El Cap v Yosemitech hučí její hrubé pnojmatiky za doprovodu tlumenýho dunění Stone Temple Pilots, Pearl Jam, Everlasta a jim podobným. Úplně ten výjev vidím – cikády na chvíli zavřou držky a vyjeveně zíraj na tu projíždějící věc, než jedna za druhou zase začnou mlít tu svou. Jako bychom se vezli v neviditelné bublině ticha. V Renu má barák Paul Basag..Basogli..Basegli..kruci, jeho jméno jsem se nikdy nenaučil – prostě Paul Bas – ještě lépe Pól Bí. Když jsme sjeli z hor, začalo mi trochu šplouchat v uších, ale to se asi dalo čekat. Mlíko v lednici bylo taky stažený, že by se ksicht můmie mohl učit, a o nic lépe na tom nebyly bidony. Jednou jsi nahoře, jednou dole, jednou buclatej, podruhý vysátej, hehe, to sedí. K Paulovi jsme dorazili lehce po půlnoci. Nevěřím, že si na tuhle stodolu vydělal skákáním na kole. První, co se mi při vstupu vybavilo, byla závěrečná scéna z Války Roseových, jak na ně padá ten lustr. Prostě palác. Nechtěl bych tam mejt okna ani pucovat schody. Ale v emerice je vlastně všechno velký a prestižácký. Brzy z rána naši skupinku doplnil Filip Flisar. Skikrosař, kterej ač vyhrál světovej pohár na lyžích, umí velmi obstojně na kole. Má dovolenou a courá po kamarádech. Naše cesty se na tři dny seběhly a pokračovali jsme spolu i do Tahoe, ale to zase předbíhám. Pól Bí nás vzal na skákací místo kousek nad Renem. Bylo tam tolik skoků, lajn a prolínajících se pumptracků, že jsem se ani po dvou hodinách nedokázal zorientovat, co kam vede, odkud na co dopadáš, nebo co by mě (nedejbože) kam fluslo. Na tohle nemám buňky, takže se ani nesnažím. Je to jak snoupark. Srdnatě jsem tvořil a snažil se vymyslet cokoliv kloudnýho, co by mi vlastní foťák neomlátil o palici. Nebudu zastírat, že jsem nebyl rád, když jsme všechno naházeli do dodávky. Filip nakopl obstarožní Tundru a zamířili jsme do Truckee. Aniž bychom hledali, přijeli jsme k obdobnýmu plácku a chlapci se jali pokračovati ve hraní na uplácaný hlíně. Já něco pocvakal a odvalil se úspěšně nudit do stínu. Tohle pro mě vážně není. Naštěstí za hodinku jedem do Tahoe.
O tom ale zas jindy. Hey Rob