Je leden a já mám v sedle víc než v červnu i červenci. To je změna. Změna je i to, jak poctivě naježděný hodiny to jsou.
Kolokrámníci z Kolokrámu si Trnku najali na tréninkový pobyt na Malorku, aby vyprávěl jejich příběh. Vzhledem k tomu, jaký jsem silničářský vemeno, se opravdu jednalo o tvrdou bojovou misi. Ale to je výzva, která se neodmítá. Navíc, rád vyprávím příběhy.
První zjištění bylo, že jsou to všechno hovada, pro který 150km den co den není žádná vzdálenost. Druhý zjištění bylo, že jsou to hovada, kvůli nimž jsem po dvou dnech sundal veškerý budíky na měření tepu, popř. rychlosti. Stresovaly mě. Třetí zjištění bylo, že to má i svý výhody. Mohl jsem se přežírat do nepříčetnosti a čím větší sajrajt, tím líp. Jinak bych to nezvládl. To bylo dobrý. Třetí..moment..čtvrtý-jo, určitě čtvrtý. Takže, čtvrtý zjištění bylo, že se to dá a je to dobrý. Jen je potřeba bojovat a mlátit těma nohama jak smyslu zbavenej. Trochu upozadit své pocity, že to nejde, že to bolí, že to nezvládnu – kecaj.
Pátý zjištění bylo, že tahat se s báglem plným fototechniky byl nesmysl. Když jste den co den v boji, je Olympus XZ-10 ideální na lítání mezi zákopy.
Celý fotopříběh si můžete pročíst a prohlédnout na Kolokrámnickým fejsbuku-zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10152126334217710.1073741968.81297252709&type=1