Dnešní povídání bude o Tahoe. Nikdy jsem tam nebyl. Vím o něm jen to, že je v horách, že je nejhlubší v celý širý emerice a že tam žije Palmer. Realita je taková, že ano. Plus jsou kolem klasický turistický městečka žijící z návštěvníků a nesmírně drahý chatový vesničky, kde je prestižní mít nevelkou chatku o několika ložnicích. Nevím proč, ale furt jsem si připadal, že jsem na Gardě. Asi jsem si to vsugeroval. A barva jezera je senzačně modrá. Jestli do toho zespodu nepumpujou fridex, tak se jim opravdu povedla.
Traily jsou dost podobný. Prach, prach, prach, prach a abych nezapomněl – prach. Ježdění v těchto podmínkách den po dešti nebo v dešti musí být pecka. Nepršelo. Jedná se vesměs o budovatelská díla místních hikerů, kteří je pak zpřístupnili bikerům. Mají svou atmosféru i příběh. V trailu se k sobě všichni chovají emericky a všechny zajímá, jak se mám. Je jim do toho prd, tak jen kejvu hlavou. Zvyk je železná košile. Pro mě z Kraslau se zdají všechny traily, který jsem kde po US jezdil sice hezký, ale vlastně nudný. Jejich poentou zřejmě je, ať si zajezdí všichni, a pak budou všichni šťastní. Loni jsem tomu říkal pusytraily, letos jsem pokročil k všeobjímajícímu hipítraily. Tím nekritizuji, musím vyzdvihnout trail Mr. Toast. Ten byl jeden z nejlepších, který jsem kdy jel. Krom západu Čech. Měl všechno, ale dost to pokazilo několik minut rychlých flow zatáček na konci, který byly nekonečný. Věřím, že drtivá většina by takhle důvtipnou hladkou pěšinku s dokonalými poloměry zatáček uvítala s nezměrným nadšením, ale já měl co dělat, abych neusnul. Ale bylo by nefér kazit jednou sekcí celý trail, který byl parádní. Navíc tímto negativistickým hnusným textem o zdejších krásných trailech v úžasný krajině chci říct, že se mi to líbilo, ale jezdecky ničím nepřekvapilo. Prostě emerický. Vidíte snad rozdíly v jejich obludných autech ve frontě na semaforu? Ne. Stejný je to s traily.
Odpoledne nám Filip zařídil loď a relax. Do přístavu jsme jeli starým Cadillacem a já si v něm chtěl připadat jak Clint Eastwood při prezidentský kampani, ale víc jsem se cejtil jak Francoá Miterán v legendárním Fantomas-Citroenu. Sedneš si do toho a dost pravděpodobně tě z toho budou muset zvednout, protože tak hluboko se ti prdel už dlouho nepropadla. Koncepce těchto korábů asi je, aby všichni mohli sedět tak, aby na sebe viděli a mohli si povídat. Krom řidiče. Jeho hlavinka pod úrovní volantu samože sleduje dění na vozovce daleko před ním. Pokud je krátkozrakej, nesleduje, ale odhaduje, páč nedohlídne na konec kapoty.
Odpoledne/večer na lodi bylo prostě senzační. Až do sluncezápadu jsme se váleli na písku s Brianem, Filipem, Zinkem, Palmerem a pár místníma tejpkama. Toto jsme prokládali surfováním na laně za lodí ve studený vodě, kterou jsem skrze adrenalin a atmosféru moc nevnímal. Ani ty příšery, který jistojistě tam někde v hlubinách žijí ve vlastním temným světě a občas nám všem sáhnou na kopající haksny pod hladinou.
Jak se tak sny plní, vím, že nestojí za to se jich vzdávat, ale když se stanou, není to bomba. Přijde jakýsi klid. Jsem vděčný a bylo by hloupý znehodnocovat je chvástáním. Moje, vaše, to je jedno. Udržte si je v paměti s vašimy pocity. Jsou to vaše sny. Nikoho jinyho nezajímaj. Stejně tak mám asi nekonečnou potřebu držet vše u země a nepřeceňovat. Nnejsem nadšenej z pozlátka. Jsem nedůvěřivej, proTože mi je jasný, že všichni sedíme den co den v šest ráno na hajzlu a asi to není pohled, který za to stojí. Narozdíl od odpolední procházky po Václaváku. Přitom jsme ti samí. Takže myslet si, že jezero tam je jiný, není pravda. Je krásný a jedinečný. Ale to jsou i jezírka u mě doma nebo rybníky na jihu. To je fuk. Bylo to hezký, zažil jsem tam, co jsem opravdu jednou zažít chtěl. Navíc jsem vše nechtěl popsat jako: byli jsme…. Slušnej chaos, co?
Víc zas jindy, Rob.