C41_uvod

Okej, okej, okej, focení mě fascinuje. Baví mě. Když jsem s cvakáním začínal, poměrně rychle jsem nabyl dojmu, že jsem v problematice zorientovanej. Umím s bleskama, rybáčema, teleobjektivama, vím jak udělat efektní fotku a teď jsem fotograf, voalá.
A jak tak jdou roky, nabývám dojmu, že jsem v celý tý problematice spíš naopak dezorientovanej. Dávno mě přestaly zajímat efektní fotky u kterých si často vzpomenu na odpověď Roberta Planta v jakémsi rozhovoru, kde odpověděl na jednu otázku ohledně koncertování a velkého turné něco ve smyslu: Jestli jde o to, jak vyprodat stadion, tak to mi má milá věřte, to vím jak udělat, ale o to mi nejde (…).
Dávno jsem se rozloučil s dojmem, že fotím pro všechny. Sehnat diváka je jeden z největších problémů fotky jako takový. Ne, sehnat lajkera, nebo čísílko na counteru sledovačů.
Vždycky jsem se snažil, abych tvořil pro reálný oči a reálný mozky a vytvářel reálný pocity bez nutnosti se k tomu vyjadřovat. Aby ty fotky byly důležité, vypovídající, smysluplné a zároveň jednoduché.
Pro lidi na těch snímcích nebo pro něž jsem je fotil nebo pro ty, kteří si mé fotky kupují.
A možná i díky tomu a posedlosti, zvládnout fotku, mám častěji dojem, že se mi fotka vysmívá. Že se vracím víc a víc na začátek, abych pochopil něco na konci. Jak zvládnout ohnisko, jak fotit jednodušeji, jak spoutat to zpropadený světlo, rozmazat tohle? Tamto? Rozostřit takhle, nebo jinak? Jak to celý zabalit?! Bla bla bla…
Vlastně před nedávnem jsem začal vyvolávat ČB filmy. Zezačátku s pokorou, nyní už si dovolím experimentovat a pracovat s cachtáním a tuším, co by jak mohlo co ovlivnit. Ovšemže je jen otázkou času, kdy zas něco zvořu, ha ha.

Minulý týden jsem si poprvý vyvolal barevný negativ.

A přes ten chaotickej, dojemně patetickej úvod sahající až sem k poslednímu odstavci je právě tahle rolička filmu tím důvodem tohodlekctoho blogu.

Měl jsem radost. Měl jsem dětinskou radost, že jsem zmákl další součást řemesla. Vím, že teď vyvolávám digitální nulyjedničky, ČB i barevný analogy doma, že to mám zase o kousek víc pod kontrolou – radost. Ta je hned odzadu kalená a mixovaná pocitem, že jestli jsem si svojí první barvu ve vaně vyvolal teď – po takový době – tak že asi jeden život na naučení se řemeslu nestačí. Neměl jsem s tímhle náhodou začít o roky dřív? Nenechat se zblbnout digitálama a nepřeskakovat základy? Klidně se tomu věnovat souběžně, ale systematicky.
Jako by veškeré moje snažení se posouvat, zlepšovat a trénovat nešlo dopředu, ale dozadu.

Okej, okej, okej – vyvolal jsem svůj první barevnej film ve vaně. To je toho…
C41_2
05_XTRA400_Lei_17010
20170521_12_XTRA400_Lei_17010
20170521_17_XTRA400_Lei_17010
20170524_26_XTRA400_Lei_17010
20170525_31_XTRA400_Lei_17010
~rt

—All images by Rob Trnka ©Rob Trnka
—Vybrané fotografie možno objednat na desktop, tisk, rámování, komerční využití, atd. -> robtrnka@gmail.com