Racochejl a Míša se vzali. Jeden ze zakladatelů "kraslickýho bikingu", Tomáš Racek, je v chomoutu! Z kraslických jezdců už ho skoro nikdo nezná, ale bez Toma by byl celej kraslickej biking o pěkných pár let zpět. Pamatuju s ním tolik konin, až to hezký není. Stejně tak den, kdy mi oznámil, že potkal skvělou holku. Míšu. Ovšemže jsme to tehdy jak se sluší a patří s Tomem pěkně "chlapsky" prodrbali. A čas jako vždy, dál unášel vše kolem nás. Bez slitování a ohledů. Nebrzdí, neptá se, nestará se. Kam se podělo oněch deset let mezi tím už nezjistím. Ponořit se do nich zpátky je stejné, jako najít starý, zašlý sešity ze školy. Je v nich hromada kravin mezi řádky. Kolik maličkostí spouští sled vzpomínek na ně navázaných? Kolik příběhů se znenadání zjeví před očima? Mají sílu přibrzdit nás. Povzdechnout i usmát se. Sledoval jsem ty dva během jejich Dne a přemítal o tom. Na chvíli jsem tam u toho stolu odfoukl prach z těch sešitů a otevřel je. Než do mě zas někdo žďuchnul, že budou krájet dort, ať to koukám nafotit. Tenhle příběh je ten hezkej příběh! Tak jsem jim tu svatbu nafotil.
61 Photos
"Je to boží, atraktivní, zajímavý, jiný, prostě maso. To diváci chtějí! Neměli by to rušit." povídám Michalovi během prohlídky dráhy. Michal se netváří ani trochu nadšeně. Má problémy trať vůbec sejít. "Jenže je to nebezpečný. Nepředvídatelně nebezpečný. Kdo bere v potaz tohle?" utrousí spíš do země než odpovědí. Maribor byl extrémní. Pro závodníky, pořadatele, diváky, fotografy, kameramany, novináře, mechaniky, prostě pro všechny kolem. A to mluvím jen o fourcrossu. Šokující zlato z tohoto marastu vydoloval nesmrtelnej MRSN. Skvělé!
62 Photos
fitness
23 Photos
practice
10 Photos
Česko má po dlouhých devatenácti letech zpět titul cyklokrosového mistra světa v elitní kategorii. Získal ho Zdeněk Štybar. Já měl kliku a byl u toho. Ten chlapík jel jak o život. Museli by ho zastřelit, aby nevyhrál. V pár snímcích můžete mrknout na tento jeho závod.
7 Photos
zatím nikdo ve fourcrossu nedokázal to co tihle dva jezdci. Posadil jsem proti sobě legendárního Briana Lopese a jeho největšího soupeře Michala Prokopa...
10 Photos
Víte jakou má adrenalin barvu? Nemá barvu. Tak proč házet machrama, jak se umí skočit přes tohle a přes tamto? Proč je tu dojem, že lítá ušima, kdykoli se kotrmelci nebo saltu říká backflip a je nejlepším způsobem k balení buchet ve správných džínách, pečlivě zvoleným triku nad pupek a s ocvočkovaným páskem. Adrenalin totiž, co si budeme povídat, je leda dobrá zástěrka. Sám se dostaví, až když se něco opravdu posere, ale management má tenhle stresovej hormon zvládnutej evidentně skvěle. Vzrušení trochu pošimrá nad břichem a hned je to ten váš adrenalín. Prdlajs. Sám moc dobře vím, o čem tady kydám tyhle slova, protože jsem se svým klikařským životem proskákal, proriskoval a díky tomu i proležel špitálama až sem do toho potemnělýho holobytu. Protože mi je z toho věčnýho machrování a pózování na nic. Protože kdykoli se mi někdo vyjukanej snaží o tom vyprávět, nedej bože na mě udělat dojem, tak se kroutím jak ve frontě na Toi Toiku. Protože každej kdo mě zná ví, jakým sarkasmem překypuju při pohledu na ta děvčata u trati přející si být ideálním doplňkem chlapce, co skočí nejdál. Outfit do bezvědomí vytuňený přesně podle situace. Pink vedle nich působí jak unavená pošťačka na konci deštivého dne. Protože až se ti chlápci seberou a půjdou to dát sami s kámošem, aby pak seděli a s úsměvem si tiše užívali ten pocit “zvládl jsem to”, tak taky zjistí. Protože jsem se taky bál a nejvíc při jiných věcech než kotrmelcích přes auta na lyžích nebo na kole ze skály se sešroubovanou nohou. Ne. Pověsím tu několik obyčejných snímků, z nichž některý vznikaly ve velkých obavách. Protože nezneužívaly situace a nevyráželo se pro ně tam na venkov z bezpečí klimatizovanýho hotelu na dovolený nebo pracovní cestě. Protože se neřešil čůrek pouze studený vody. Protože byly občas obavy ze všeho kolem nás. Protože byl semtam strach z usínání. Protože pokud je člověk vnímavej, tak zjistí, jak paradoxně tam, kde se zdá, že může dostat nejméně, je obdarovanej nejvíce. Protože k nim nebyla potřeba Fox mikina, Quicksilver triko, ani Horšfetrs kraťasy. Protože prostě méně bývá i více. A protože ten "adrenalín" má barvu leda hnědou.
28 Photos
Sesmolil jsem vám dohromady několik snímků, z nichž většina byla vyfocena na zcela nový retro reportážní foťáček Olympus PEN E-P1. To je vám legrace s takovým prckem..
10 Photos
“Ono to víc nejde..” supí Terka. Kačka, která vyrazila dnes s námi, už je dávno o několik zatáček nad námi. “Jak nejde?! Kdyby to nešlo, tak to ani neřekneš..” zkouším Terku povzbudit v jejím bezradným boji s dlouhým podmáčeným stoupáním. “Nejde! Nejde! Prostě to doprčic nejde!” cedí mezi zuby. “Tě někde píchne, zabolí a hned kvičíš jak podsvinče. Změň úsilí, šlapej rychleji, usilovněji, dýl a víc. Bolesti se nevyhneš. Ani Sram se čtyřma ikskama ti v tom nepomůže, tak přestaň furt rachtat s přehazkou nahoru dolu a radši víc šlapej. Nic není zadarmo. Zeshora bude sjezd, ale nikdo tě tam nevynese. Jedeš jak pozadu. Vzpamatuj se. Přestaň se litovat a zlom to! Votavová, vždyť já tady spadnu na bok, když pojedeš ještě chvilku takhle pomalu.” nepřestávám povzbuzovat. “Ty mě neser-” odsekne Terka. Ten den jsme spolu s Kačkou a Terkou na okruhu strávili přes tři hodiny. Tři hodiny v mokrých kopcích, kde se výšlapy razantně zadřely pod kůži a křehká morálka měla každým šlápnutím namále. Dohromady u mě Terka pobyla tři dny. Tři dny ježdění na silnici, XC i trailování. Všude tam, kde byla sama za sebe. Co chtěla sjet si musela odpracovat. Hlubokým blátem, demoralizujícími výjezdy i euforickými sjezdy. Technický trail po rovině, který projistotu spíš protlačila i dlouhý “XC” ride. Zalíbení v ježdění těžkým terénem visí na nicotný nitce, kterou lehce přetrhne záškub nejistoty při prvním bu bu bu, který si na tebe zkusí hned úvodní kopec. Nepoznáš jaký je to, pokud to otočíš dřív, než sám sebe prvně překonáš.
8 Photos
The Doors na to “kápli”. Doslova. Morava má další nemilosrdný povodně. Rakousko je pod vodou. Jedeme do Slovinska. Mistrovství Evropy ve 4X není běžně to, co fotím, ale krize je krize a tak je potřeba chvíli taky zkoušet fotit závody. Nejedu s žádným sebezapřením, naopak. Složení reprebandy je bezva a tak se těším. Meteorologové nelžou. Jestliže prší, tak prší a naivně se domnívat, že se to ňák vyšpatní jen kvůli tomu, “že přeci nemůže pršet, když tam zrovna jedu já”, je směšný. Nefunguje to. Ne-fun-gu-je... Během tréninku a kvalifikace, jsem sebou u dráhy třikrát říznul, protože tak po čertech kluzký bláto jsem snad ještě nezažil. Ale žádnej kvalt, ostrý závody přeci teprve budou. Upadl jsem znovu. Jsem zajebanej až za ušima a to tak, že hodně. Ne. HODNĚ. Tohle není Aydovscina, tohle je Indočína. Další deštík s razancí vodního děla na demonstraci v KLDR mě už zahnal pod startovací pahorek mezi ostatní závodníky. “Rob! Good shooting?” zahalekal s dojemně velkorysou dávkou ironie přes hlavy Joost Wichman. Tenhle chlap má prostě skvělej smysl pro humor. “For sure!” setřel jsem si unaveně vodu z očí, začal si sundavat ty ohromný koule bláta z nohou a snažil v nich najít boty. Aspoň je legranda. Datel s Krabem si čekání na slunce zkrátili dechberoucí revival interpretací skladby ”T.N.T.” od AC/DC. Mnozí z vás jistě našli eNkovo video záznam na Datlovo fejsbůku. Excelentní! Pak zrušili závod. Z trati se stalo něco kam nebylo rozumný šlapat. Už vidim, jak mávám foťákama nad hlavou a všechny repre dělají živej řetěz, aby se ke mně zavčasu dostali. Jo. Na takovýhle situace jsem expert. Kvalifikace díky snaze většiny jezdců vydobít si v těchto podmínkách nejlepší flek na startu byla dost spravedlivá. Stali jsme se nejúspěšnější reprevýpravou na ME 2009 ve 4X a já byl krucinál fagot u toho! Ou jé.
33 Photos
Jsou sessions, který chroupete ještě dost dlouho po dokončení. Tahle byla rozhodně jedna z nich.
13 Photos
To co na první pohled vypadá pro středoevropana jako nebezpečný místo nemusí nutně špatný místo být. Jen vás ono zjištění stojí více přemáhání a obav než jindy.
28 Photos
Existují i jiné formy této legrační hry. Formy, kde neječí nepříčetnej trenér, neflušou se nadávky a dokonce se ani nerozhejbe v osmi sekundách většina úrazů. Formy, kde fanoušci nespálí půl města ani nezabijou fandu soupeře. Existuje i takovej, kde se hráči smějou a baví. Pak vás baví to sledovat.
11 Photos
Má sestra Bára je fyzioterapeut a můj kamarád Márty je hypochondr. 270 dní v roce snídá dva brufeny a zbylích 95 dní mě ráno obtěžuje telefonátama jak je mu dnes dobře. Jakou má diagnózu? Mám dar to podat srozumitelně a pochopitelně. Márty se při svých 197mi centimetrech zbortil. Známe se už čtvrt století a posledních 6 let je v ledvinovým pásu. Vzhledem k tomu, že pokoušel snowboard a dál pokouší lyže i kolo to je časovaná bomba. Schválně jsem vynechal jeho hluchých 7 let, které strávil pod vlivem alkoholu a dojmu vlastní nezničitelnosti. Když už někoho vyhodili i z koncertu Dog Eat Dog, tak to je co říct. To jistě zádům nepřidalo. Promiň dude, musím zde návštěvníka uvést do obrazu. Jistě chápeš. Výhružný maily mě netrápí a na živo ti uteču, takže co. Zajisté taky uznáš, že jsem musel kvůli Tobě na vojnu, takže na to mám svaté právo. Jistě, Barča by něco ráda namítla, ale obávám se, že tady se jí to asi nepovede. Krom toho, když jsem jí dal k napsání “...Márty je mrzák..”, tak tam napsala, že Márty je “...tak trochu komplikovaný případ...”.
7 Photos