Další zimní sobota. Nejprve vypustit koně do výběhů.

A začít s úklidem jejich garsonek.

Roztahat si chytře z balíku seno. Balík nepatří k nejlechčím. Šťouchněte si do něj, až budete někde ve skanzenu nebo na dovolený za městem.

Prach jsem z toho smrkal ještě v březnu.

Rozházet to k podestlání. Tomu dala.

Tomu taky.

Když jsou bejváky hotové, přicházejí na řadu pytlování.

Pro koně venku.

Jo, i tam nahoře jsou.

Voda koníkům taky přijde vhod.

I těm..

..venku.

Před odchodem všechno poklidit a pozametat.

První náznaky jara jsou přinejmenším osvěžující.

Vykartáčovat, vyčistit kopyta.

Legrační je, že koníci zvládnou i opičárny jako pejsci.

Když se ví jak na to.

Věřím tomu, že se neválí smíchy z toho, že vidí Trnku.

Tovížene, pocem, dáme ňamku.

koník vlevo: Kde to je? / Zuzka vpravo: Těžko říct. / Koník uprostřed: Už tam budem?

Podestlat koním halu pilinama, kde běhají do kolečka. Kde se lidé učí koně ovládat, a tak podobně, znamená ty piliny sehnat a přepravit.

Samotné přepravě předchází, dostat ty lehoulinké, nadýchané pilinky na valník.

Na valníku přerovnat, aby se jich tam vešlo co možná nejvíce.

Ne, není to čistá práce.

Ostatně, ani lehká.

Ale samo se to neudělá.

Takže šup tam s tím.

No vida. A uštřili jsme za maskéra i meteroseksuálního vyžážištu.

Po návratu není čas hladit si unavený svalíky, když koníka bolí noha.

Ten si u toho aspoň v klidu něco zchroustne.

Taky ostatní vypustit ven, což se lehce promění v chvilku záseku a čumákování do blba. I koník se přišel podívat, kamže to panička kouká

Ostatním je to evidentně putna.

Ty piliny jsme dopravili sem.

Do téhle haličky.

Rozházíme je tu tedy. Rovnoměrně.

Léto je v plném proudu.

Ke koním se dávno jezdí na kole.

Ale, že by kvůli cyklodresu koně kadili méně, tak to nekadí.

Zdá se mi to? Že by Zuzka radši jezdila, než kydala? Nebo?

Všechno hotovo. Dát koníkům ňáký pochutiny před odchodem.

Oceňují to.

Jsou dny, kdy vyjde čas na projížďku.

S Trnkou spíš na procházku. Nepochopil jsem, jak se na tom dá cválat.

Koně jsou spokojený. Můj Hatátytlá se krmí.

Egh..kruciš.

Pomalu bysme měli zamířit zpátky.

Protože s Trnkou to žádnej dostih nebude.

O pár týdnů později se léto nachyluje a den vlastně taky.

Kontrola výběhu a rozdat pár posledních dobrůtek.

A pro dnešek balíme.

Podzim se vkrádá. Kovářovo nádobíčko znamená jedině to, že se budou dělat podkovy.

Což je nejen vcelku dřina.

Nebo tak trochu o nervy.

Ale i slušnej smrádek.

Závěrečný namazání je už hračka.

Podzim válcuje každý další den plnou silou.

Je tady se vším co k němu patří.

A když to nečekáš.

Dokáže překvapit.

Darovat něco jako oddechový čas.

Nadechnout se mezi dny hnusnýho počasí.

Zpomalit. Ubrat.

No nic. Podzim odchází. Zima přichází. Jde se domů.

Začátek zimy má mnoho tváří a nikoliv všechny jsou vlídné.

Tohle je jeden z těch protivnějších dnů.

Sníh na zemi a celodenní déšť koním, zdá se, moc nevadí.

Tažní koně na odpočinku jsou monstrózní.

Chlapi se k nim přibližovat nesmí, ale Zuzku berou. Měli těžký život.

Zima už má standardnější podobu.

Protáhnout se na pilinách je příjemným zpestřením.

Zuzka: kecáš! / Kůň: Tovížene, holšiško!

S vlastním pitným režimem, až takový problém není.

Ale s koníkovským je to už o poznání horší. Svítíčko sluní a mrzne, až na kost. Vodu v hadici nevyjímaje.

Koníci se kopáním do vany dožadují okamžité nápravy.

A tak, když to nejde silou, půjde to větší silou a koníci se ke své vodě dostanou.

No a takhle ňák to tu přes rok chodí.