Mates_prejit les

Upřeně hypnotizuju další sněhový bochánky před sebou. Kužel světla z čelovky jim dává dokonale čistý tvary. Jsou dokonalý. Žádná ostrá hrana. Svině jsou to! Vím, že to nejsou bochánky, ale ohlý stromky.
A zase trčíme po pás ve sněhu. Škubeme se jak dva tydýti a snažíme najít oporu pro nohy pod sněhem. Je tolik míst, kde vám sněžnice na nohách jsou na nic, spíš na obtíž. Jedno takový je přesně tohle. Při dostávání je z propadlin do těch překrásných bochánků. Pod nimi jsou bubliny. Ohlý stromek dolů sníh už nepustil.
Jsou všude kolem. Našlapujeme jak v porcelánce. Hůlkama šátráme a stejně se propadáme. Vyčerpávající boj o každý krok.
No nebudu přehánět. Až tak tvrdý to nebylo. Koneckonců, těch pět kilometrů nám zabralo jen něco málo přes pět hodin.
Vlastně takovýhle místa byla jen dvě. Možná tři. Přeskakování…v uvozovkách „přeskakování“, lehoulinké obšlapávání mokřin, močálů, potůčků zato bylo téměř všudypřítomný. Vlastně taky ne. Prostě jsme šli a semtam překročili vodu.
Určování směru bylo citlivé téma. Kompas jsme sledovali a neustále porovnávali s mapou, v jakých místech zelený plochy bychom mohli být.
„Jdeme na jih!“
„Cože“ otočil se Mates.
„Jdeme na jih.“ kontroluje to na svým kompasu.
„Nokurva fakt, že jo. Jak to? Před pár minutama jsme šli na západ“
Otázka to byla řečnická. Oba jsme věděli, kde se to zaškobrtlo. Právě jsme se skoro vyplazili z tak hustýho malýho lesa, že prostupová rychlost byla jen o málo vyšší než sprint k smrti vyděšený žížaly.
V rychlosti to, ale není. To neustálý klikatění se a hledání průchozího místa. Tam byl problém. Orientace v lese je zrádná. Kdyby mi to neřekl kompas, přísahal bych, že jdeme stále na západ líznutej severem. Tam kam potřebujeme.
Les jsme si začali dělit na „velký“ a malý“ záhy. Vlastně ještě během první hodiny cesty. Ten malej-je problém. Vyčerpávající problém.
Sníh je různorodej. Jsou místa, kde nás i unese. Jsou místa, kde je lehce lehnutej prašan. Jsou místa, kde je krusta. Těch je povětšinou. A neunese nás. Takže dřeme jak bulharský vzpěrači. Stehna v jednom ohni. Hůlky se boří děsně hluboko.
Poslední záchytnej bod. Cesta. Zdržovat se na ní dlouho nebudeme. Zjišťujeme směr, který potřebujeme a zase pokračujem „napřímo“.
„Vidím to ještě na hodinu, co?“
„Jo za hodinku chrápeme.“ přitakal Mates.
Za hodinu a půl jsme se dostali na Novou Ves. Už jsme viděli světla Bublavy i Stříbrný. Konečně po pěti a půl hodinách v temnotě jsme najisto věděli, kde jsme.
Jenže ta poslední hodina a půl byla brutální. Les nám nadělil tolik překážek, že jsme se občas museli držet, abychom se na to nevysrali, na místě nezahrabali a nepočkali do rána na světlo. To jsme dost dobře taky nemohli, protože to byl úsek, kde byla snad jenom voda a malej les.
Tohle high-five plácnutí byl důvod. Je to prchlivý a opojný. Stojí za to!
A že pár krizí bylo. Jasně. Kdekdo se pousměje nad 5ti kilometrama. Není to jako trek od cedulky k cedulce na úctihodnou vzdálenost nebo přes ohromný pohoří v nejodlehlejší části zeměkoule. Je to obyčejnej les za barákem.
Zahrabaný ve sněhu koukáme na překrásnej, snad nejhezčí biák na celým širým světě. Vyjasnilo se. Přituhlo. Ale ty hvězdy!
„Jsem slyšel, že sněžnice jsou teď děsnej bům“ zahuhlá spacák vedle mě.
„Jak jako?“ ptá se můj.
„No, že si lidi bůkujou 5km s průvodcem na Šumavě“ odpovídá spacák napravo.
„Páni..“ nevím co mu na to mám říct, je mi to vcelku putna.
„Jo…tak tohle by bylo asi zatraceně drahých 5km…“ dokončil Matesovo spacák myšlenku a usnul.
~rt

20130201_RTM0009

Hele pět kiláků...to přece nemůže bejt těžký.

20130201_RTM0037

Hned začátek jako by byl předzvěstí.

20130201_RTM0047

Zkontroluj kudy do lesa ještě než vlezeš do lesa.

20130201_RTM0064

Pak to máš o trochu jednodušší.

20130201_RTM0069

Zatím to je hračka.

20130201_RTM0072

Kontrolavat, kontrolovat a kontrolovat.

20130201_RTM0079

Les se uzavírá.

20130201_RTM0085

A den končí.

20130201_RTM0105

Eh. Poď ven!

20130201_RTM0106

To bych rád! Doprdele.

20130201_RTM0111

Copak je kolem tebe bochánku?

20130201_RTM0117

Zůstávat v obraze.

20130201_RTM0122

Propadneš se?

20130201_RTM0129

S Garminem to není ono. Takhle musíš přemýšlet. A neseš zodpovědnost za svý rozhodnutí.

20130201_RTM0138

Malý potůčky nejdou vidět. Našlapuj opatrně.

20130201_RTM0142

Větší vidíš.

20130201_RTM0143

Frekvence ověřování polohy se zvyšuje s únavou a náročností terénu.

20130201_RTM0148

Ještě hoďku. Pauza. Předcházíme hlaďáku. S ním totiž přichází trudomyslnost.

20130201_RTM0156

Sviňská hoďka! Boj s malým lesem a vodou. Všude!

20130202_RTM0161

A jsme venku! Dole jsou světla Bublavy a Stříbrný. Přešli jsme les a těsně před půlnocí je čas se začít zahrabávat.

20130202_RTM0178

Taky jsem makal!

20130202_RTM0194

Mikrovlnej rychlooheň na letmý ohřátí a přismahnutí buřta.

20130202_RTM0220

A zalehnout. Třeba mě se zdálo o dvouhrbejch jelenech. O čem Matesovi, netuším.

20130202_RTM0243

Čáů Světe! Můj ranní výhled ze spacáku.

20130202_RTM0246

Mates nic.

20130202_RTM0262

Východ pomalu zbarvuje oblohu.

20130202_RTM0279

Světlo už olizuje protější vrcholky a Mates furt v oflajnu.

20130202_RTM0296

Přejít les.....to nemůže být těžký..

20130202_RTM0321

Alealeale, kdopa nám to vsávajínká?

20130202_RTM0331

Oblíkání MUSÍ proběhnout rychle!

20130202_RTM0337

Ořechovice? No bodéjď, sem s tim - aghhhhh.

20130202_RTM0363

Snídaně šampiónů.

IMG_0020

Podobný stavy při každým návratu. Nejsem si jist, jestli dolu chci.

20130202_RTM0369

Sníh je ještě zmrzlej. Sestup je hračka.

20130202_RTM0378

Poslední ohlédnutí. Ale nedal se lacino. Prevít jeden..

20130202_RTM0379

A jsme dole.

IMG_0016

Canon to...poněkud přepálil. SS-(S-tandardní S-ituace). Jeden mu to nemůže mít za zlý.