Minulej víkend jsem objel Nejdeckej závod. Poslední letošní Krušnohorský závod. Byl to naprosto klasickej “Nejdek”. Těžkej a plnej všeho. Sjelo se málo závodníků, ale to jsem koneckonců uvítal. Komorní přátelský zazávodění si ve skupince kamarádů s vynikající atmosférou. Je dobře, že neměkneme a závody zůstávají na těžkých trailech. Moment, kterej to zpečetil, bylo předávání cen. Letošní 1. cenu kluci nádherně vyladili a vítězný 100kláda jí ve smyslu fair play předal… Číst dále »

Taky se bavíte nad snahou softvérových vývojářů dodat skrze jejich prográmky snímkům co nejvíce podobu “filmu”? HA HA HA! To je jako chcát vedle hajzlu na zeď s nakresleným hajzlíkem. Máloco dokáže zklamat tak, jako vyvolaný film. Ale očekávání, který přináší rozbalování pytlíku s vyvolaným diákem nebo negativem, je úžasný! Pokud vyjdou dva, tři nebo klidně i jeden snímek na dva filmy, není to až tak blbý. Takový políčko, kde… Číst dále »

Pocit stmívání dvě hodiny po poledni, mlha z lesa všude kolem vytváří groteskní podívanou, mžení popohání kapky, který stejkaj ze stromů a s takovým tim tupým plesknutím dopadaj na zem. Pneumatiky s podobným pleskotem nemilosrdně nahazujou kolo, boty, zadek, hlavu. Kořeny s vámi hrajou podivnou hru “rozhodni se rychle kudy, nebo ti řeknu já kudy”. Zcela klasický počasí Temnýho Západu, který všemu nahoře v kopcích dává jiný, fantastický rozměr. Někomu… Číst dále »

Předevčírem nebotakněco jsem se vrátil z Eurobiku ve Fridrichsháfenu. Spolu s Interbikem a Taipei show největší cyklistickou výstavou v naší sluneční soustavě. Nejvíc mě tam zaujala létající vzducholoď nad výstavištěm. Krom jinýho tedy…

Ale tak znáte to. Vrátíte se domů a všechna všednost se na vás sesype dřív, než strčíte boty do botníku. Poplatit resty, zjistit, kdo nezaplatil, uctivě požádat o vyrovnání dluhů, a tak podobně. Myšlenky se okamžitě začnou ubírat jiným směrem. Ale vraťme se v čase o tři týdny zpět … …dodávka drncá po rozpraskaným asfaltu. Brian leží vzadu v posteli a dává odpočinout bolavým zádům, já druhý den kroutím volantem… Číst dále »

Prolínání států je nenápadný. Jen minete ceduli, která vás vítá v tom a tom státě. Víc nic. I přesto jsou hranice států zřejmé. Jakoby se překonala neviditelná bariéra. Ráz krajiny se změní, atmosféra také. To, co vidí oči, je zřejmé hned a co nevidí, si uvědomíte při další zastávce. Cesta z Kalifornie do Koloráda je dlouhá. Projeli jsme kus Arizony, Nevady, Utahu. Nepočítám-li tankování, zastavili jsme pouze třikrát. V Las… Číst dále »

Pomalu si začínám házet věci do tašek, protože měsíc, kdy mi bylo domovem kalifornské městečko Laguna Beach a Lopesovic baráček, utekl tak, jak to umí jen čas. Prakticky každý den tu byl plný akce. Před námi je přesun do Koloráda. Když bude něco, co stojí za napsání několika slov, napíšu je. Tak zatím ahoj, Rob.

Dnešní povídání bude o Tahoe. Nikdy jsem tam nebyl. Vím o něm jen to, že je v horách, že je nejhlubší v celý širý emerice a že tam žije Palmer. Realita je taková, že ano. Plus jsou kolem klasický turistický městečka žijící z návštěvníků a nesmírně drahý chatový vesničky, kde je prestižní mít nevelkou chatku o několika ložnicích. Nevím proč, ale furt jsem si připadal, že jsem na Gardě. Asi… Číst dále »

Tmou, kterou by Rákosníček bez slitování řezal jak mlhu, se žene naše dodávka do Rena v Nevadě. Tichou krajinou nedaleko El Cap v Yosemitech hučí její hrubé pnojmatiky za doprovodu tlumenýho dunění Stone Temple Pilots, Pearl Jam, Everlasta a jim podobným. Úplně ten výjev vidím – cikády na chvíli zavřou držky a vyjeveně zíraj na tu projíždějící věc, než jedna za druhou zase začnou mlít tu svou. Jako bychom se… Číst dále »