Semletím v lesích sousední jednotky skončila letošní sezóna západních ilegálů. Jeden pořádám na jaře, což obnáší své. Surový severozápad jsem v létě objel v pobledlém stavu po apokalyptické sračce s doznívající teplůtkou. Na závěrečné semletí minulý víkend si odskočil bez připravené hlavy i nohou od prací na baráku. Přes všechny tyhle hlouposti s ambicemi pokazit mi jeden z těchto víkendů, se tak naštěstí nestalo. Možná jsem byl na lidi kyselejší… Číst dále »

Jsme posedlí značkama. Značky na značky a pravidla na pravidla. V lese to není jiné. Nestačí selský rozum a respekt, musíme mít značky. Šumava je vyasfaltovaná, Sněžce chybí už jen eskalátor, ale i přes tento drobný nedostatek, který jistě bude brzy napraven, se na vrchol dokáže dostat dívka v žabkách i lecjaký podprůměrný president se svou ovečkou na provázku. Už i u nás se vyrojily značky (!). Rybník v lese,… Číst dále »

Pražské letišťátko se zvolna probouzí z nočního útlumu. Několik řad nezvykle tichých front lidí v dovolenkovém ohozu mířících…na dovolenou. Ti, co jsou na přepážkách kolem odbavovacích terminálů se očima nedívají dál než 15cm a pohled do mozku nepřenáší vůbec žádnou informaci. Bezvládné fusakle z podbund, čekající na další spoj. Šum haly přehlušuje šum lidí. Ráno ještě odolává shonu a lomozu. Odbavení mojí tašky i krabice proběhlo bez problémů. “Věci si… Číst dále »

Většina kapel má choreografii danou po lince: Běhající, skákající, zaklánějící se, předklánějící se, hlavou házící, ruku vzpínající zpěvák s kytarou. Po jeho boku stojí rozkročeni, ležérně chodící tam a zpět, čas od času sprintující – také tam a zpět, basák, případně druhý kytarista. Pak bubeník. AC/DC jsou se svou semknutostí vážně jiní. Nechám stranou do zásuvky zapojeného Anguse a rozvernýho týpka s projevem bodrýho řidiče kamiónu Briana (kterýho momentálně zaskakuje… Číst dále »

Vlastně by v tom nadpisu mělo být asi W17, mám v tom jako obvykle guláš. Jedná se o kolekce na příští zimu. To je fuk, ale jak to, že se Hannahu daří organizovat tak veselý focení? Především poslední dvě akce byly natolik naplněny pozitivní energií, že i vzpomínky mají úžasný účinek. Před odjezdem jsme se ve firemní garáži, kde každé auto má jméno a to dále své místo, skládali do… Číst dále »

V listopadu jsem se za Louží poprvé zranil a tím si odškrtnul další zkušenost. Je dobré mít zkušenosti, horší je to s jejich sbíráním. Bez ohledu na zranění jsem se cestou domů jako obvykle dušoval, že už se do týhle znejtovaný trubky nenechám zavřít na tolik hodin. Prostě to je divný. Chápu nadšení někoho, kdo míří do Emeriky prvně, i těch, pro které je to vysněná země, i těch, jež… Číst dále »

Je jedno, že každý druhý houbař, cyklista i motorkář zjevně ví, kde jsou pozůstatky hřbitova srbských zajatců v lese za Jindřichovicema. Za Velké války tu byl rozsáhlý zajatecký tábor. Dočíst se o jeho historii v době internetu není těžké. My s Matesem jsme věděli, že tam je, ale nikdy jsme tam nebyli. Od našich fousatých výpraviček už uplynulo pár let a jaksi jsme se nevydali na žádnou další. Chabou náplastí… Číst dále »

11/2015

Přátelé, kamarádi! Lowepro má nový ruksak, který je primárně dezajnován pro nás, vořežpruty, kterým co chvíli odněkud spadne, vypadne, o něco zavadí a nebo holt musí trpět v počasí, které právě panuje. Kdyby vypadl z korby náklaďáku. Kdyby náhodou absolvoval klasické Trnka-kolo-Trnka-kolo-Trnka-kolo po tom, co nejmenovaný idiot zavadí pedálem o šutr. Dokonce už není potřeba plakat a vzlykat při pohledu na letištní personál, kterak táhne batoh zachycený za bederní pás… Číst dále »

Myslím, že co mám vlastní blog, každý rok jsem napsal něco o Filipovi. Není to plán nebo tradice. Stejně tak bych tu mohl nechat tyto snímky jednoduše vyvěšené a nepsat k nim nic. Ale byla by škoda alespoň nenastínit okolnosti minulého víkendu. Takže jsem si zase připoměl, jak krásný je jezdit pro ježdění samotné. Utvrzovat se v tom, jak marnej na kole jsem. Zabředávat do nečekaných rozhovorů a stejně nečekaně… Číst dále »