Doprčic. Začínám se nesnášet, že počasí tohodle jara jakkoliv řeším. Vždycky tu takhle bylo, procházím fotoarchiv a koukám – bylo i hůř. Jenže letos, jak to je bez těch ostrůvků falešnýho sluníčka, tak začínám měknout a brblat na počasí jako všichni kolem mě. Největší nesmysl, co je. Na počasí. Dyť tady beztak chcalo furt. Vybavuju si první letošní štěroletí vyjížďku, kdy únor dal vydechnout a přichystal krásnej den se suchým… Číst dále »

Spolkl jsem první mouchu. Dávno jsem vysledoval, že nic nepřichází postupně. Zima z úterka na středu, jaro ze čtvrtka na pátek. Proto mě vlastně ani nepřekvapilo, že o dva dny nazpět jsem vymrzl při 20km jízdě, ze který si vybavím jen sníh, vodu, mokro a strašnou zimu. Ovšem tohoto dne jsem ujel 70 km pod krásně modrou oblohou, kdy jsem byl permanentně zpocenej jak dveře od chlíva. A sněžit zase… Číst dále »

O víkendu nebylo moc barevný počasí. Vlastně bylo spíš jednobarevný. Uvědomil jsem si to víc, když jsem roloval Instagramem, než když jsem koukal z okna. Všiml jsem si, že pršelo a hodně lidí se díky tomu ocitlo na emočním limitu a potřebují pomoc. Je fakt, že kombinace letošních omezení, brutální potlačení státních svátků jako je Helovín atd, plus nemožnost jít fotit čumící figurky v ponču nebo legínách do krajiny, je… Číst dále »

Kochám se z části novým nádražím v Chodau. Prolíná se tam bída starých nádraží s novými nástupišti a kyblíky na plast/papír/všechno v némecky šedým plechovým proužkato/ostrým stylu. Lícuje to jak vojenská uniforma. Teď je to in. Mám radši klid, proto se povětšinou zašívám na konci perónu. Je dlouhej. Podle čeho se určuje délka perónu? Podle těch maket vláčků, co byly dycynky ve velkých čekárnách s ošlapanou dlažbou jen v místech… Číst dále »

02/2020

Zima jak sviň. Navzdory veškerýmu oteplování a vzteklýmu prskání Grety Thunbergový v přístavu. A proč? Protože je advent, je nula a aplikace řiká, že pocitově -6. Pro jednou se trefila. V prosinci bejvá kosa. A taky to bývá čas zajíždění nového RB! KONEČNĚ! Nemohl jsem se dočkat, až tennhle krasavec dorazí. Zkoušel jsem ho v podobě prototypu ze všech stran. Ve sněhu, v hnědým sajrajtu i nugetě. Snažil jsem se… Číst dále »

Já k tomu vážně přišel jako slepej k houslím. Logicky, protože cyklisti by neměli běhat. Vraťme se zpět do dubna. Stojím na zahradě a mávám na bagr, kde má všude udělat díru. Až je dodělá, odjede a já se pustím do práce. Tady postavím zeď, tady taky i támhle a na ní plot. Jednoduchý. Jsem rád, že jsem se do toho pustil v dubnu. Budu mít volný léto a to… Číst dále »

Venku sněží. No jistě. Sněží. HEJ-HEJ! Zůstaňte v tomhle okně a neklovejte to hned do fejsbuku nebo instastory! Za á to nemáte podložený a za bé to je od jakživa imrvére lautr to samý. Přece každej rok kolem prvního máje kidá. Takže klid, dejchat, počítat. Z tohodle lajci nekoukaj. Když v květnu venku sněží, jsem doma tak trochu vězněm. Nemusím betonovat zeď. Můžu sednout a sepsat pár řádek z minulýho… Číst dále »

…vypadá asi ňák takhle: Je to taková věž na vrcholu kopce. Někde tam je naťuklej i patník, oznamující, že právě hledíte na střed Evropy. Nevím přesně kde tam, ale dejme tomu, že třeba tady: Ten patník tam nazatloukl kdejakej čičmunda, ten patník tam nechal zarazit s veškerými dostunými zeměpisnými znalostmi tehdejší doby sám Napoleon Bonaparte! Ne, wiki-znalosti nejsou důvod, proč se tady s tim patlám a píšu. Spíš jsem potřeboval… Číst dále »

Když se řekne „autobusem do Polska?“. Naskočí mi obraz ospalé středočeské vesničky při pošmourným sobotním ránu. Frontička šedých postaviček s modrýma taškama na zip pod chraptícím obecním tlampačem a ozvěna štěkajícího amrdola kdesi na návsi. Jedna figurka za druhou nastupuje za vrzání kamínků pod botama do letitý karosy s vysokýma sedačkama a nápisem „Zájezd“ na tepichu pod předním sklem. Kolem a kolem-autobusem do Polska necheš, nebo? A tak jsem jel…. Číst dále »