Na ještě sprostější trip si asi budu muset počkat. Jeli jsme fotit Loap na poslední chvíli a rovnou s novýma tvářema. Kačku, která zůstala čerstvě doplnila Jiřka a Fanda. Eh, sice ze začátku oba byli připrdnutý a vyjevený, pak ovšem nastala doba temna a zvěrstvo. Se mi kroutili občas palce na noze. Nadruhou stranu makali stejně obdivuhodně jak zpocená Pamela při frézování kolečka, během stavby vozejku kamarádovi. Znáte to. Americký pseudofilmy. Pustí se muzika, a ať tam kdokoliv dělá cokoliv, tak vždycky s flexou a namazanej olejem ať se leskne. Chlap v rádoby ušmudlaným tílku, ženská se šátkem na hlavě a dokonalým…vlastně vším. E..jsem ňák uhnul. Takže co asi psát o 4 denním pracovním tripu, aby to nevypadalo jak z nouze ctnost? Jen několik málo slov. Kde jsou ty časy, když jsem fotil stejnou zakázku, stačil jsem si u toho zhmožnit páteř, znehybnit kyčle a přetrhnout křížový vaz. Vyležet se ve špitále a ještě vše zavčasu odevzdat? Sice zrychtovanej jak Eddie, maskot Iron Maiden, ale odevzdat. Teď jsme dostali na vše cca 6 dní. Den před odjezdem jsme nevěděli nic konkrétního, ze 4 dní na místě bylo zavřený středisko kvůli lavinám celý dva dny. Haldy věcí vzadu v autě nám připomínaly ultraprůser, který by nastal pokud to nezvládneme. Tohle přiblížení podmínek na focení je nutný, abych vyzvednul obětavost všech tří. Paradoxně se z toho stal skvělej zájezd. Takže. Nuda u počítače je trestuhodná ztráta času. Než to zaklapnete nebo vyškubnete ze zásuvky, vězte, že nám přinesl vlastně vše. Poznání nových lidí, senzační počasí, odporný počasí, děsivý zážitek i kupu těch skvělých, vztek nad malichernostma a velký vděk nad podstatným, ranní hádky o máslo i spálený ksichty, strašlivej mrdník v autě i kategorickou servírku v místní pizzerii, která se nás každý den ptala jak se máme, formou rozkazu k odpovědi. To, že jsem proti všem svým předsevzetím zase musel vlézt na lyže a nechat to fotit Kačku, nebo třeba skutálenou Jiřku z homole, potom co se šla vyčůrat do lesa. No bylo toho dost. Útočit labuť na nás jsem ještě taky nezažil a málem jsem si u toho vdechnul trenky zadkem jak jsem se lekl. Určitě, ale zůstalo ve všech něco co si zase zapamatujem. Cokoliv. A tak to má být, nebo?