RT: KuXi, teď už jsi oficiálně zdravej?
KuX: Říkali, že jo. A jestli mě něco pobolívá, tak to prej jsou provozní bolesti.
Martina: Petr to pojal po svým-omezení žádný není. (Martina je Petrovo žena)
RT: Ha Ha, takže si vzal kopyta a prošlápl motorku..
KuX: Nic mi nezakázali, tak co.
RT: Takže už máš za sebou první lítání?
KuX: No jasně! Motám to jak za mlada.
RT: Jak dlouho jsi nelítal?
KuX: Ty vole… deset měsíců jsem na tom neseděl.
RT: Byl jsi nervózní před rampou po takový době?
KuX: Měl jsem nervy. To první svezení bylo takový opatrný. Jen jsem zkusil, jestli to udržím. Jestli to půjde hopsnout. Jestli nebudu mít v hlavě blok. Jenže já se cítil hned parádně! Navíc mi bylo po tom svezení hrozně dobře. Příjemně bolelo tělo a moc mi to propláchlo hlavu.
Martina: Kdy, že jsi cítil, že ti něco propláchlo hlavu?
KuX: No po tom prvním svezení na motorce.
Martina: Aha.
KuX: Bylo mi jasný, že je tělo shnilý a potřebuje pohyb.
RT: První ježdění?
KuX: No, ono se tam, co jsem nejezdil skoro rok nic nedělo, takže všechno zarostlý. Připadal jsem si tam jako poustevník. Samozřejmě z malý rampy skočit šlo, tak jsem si říkal, že to půjde.Ten den jsem zjistil, jak strašně moc mi to celou tu dobu chybělo.
RT: Přehodnotil`s hodně?
KuX: No samozřejmě mě napadlo, že to třeba už nepůjde, tak jsem přemýšlel co dál. Pokusil jsem se rozjet svoje akce jako promotér. Ty naše road-show s rampama. Organizoval jsem to tady z domu, posílal tam kluky, rampy a ňák z toho fungoval ten čas, co jsem se tady plácal doma.

RT: Taky – je ti čtyřicet…
KuX: Hodně lidí říká, že je mi čtyřicet a už bych vlastně neměl vůbec skákat. Jenže těm nevysvětlíš, jak hrozně blahodárný to lítání pro mě je. Takže proč bych vlastně neměl skákat? Šprajc v hlavě z toho nemám, v rampě to jde, tak co. Na třetím ježdění jsem to už točil hlavou dolů.
RT: Fyzička zůstala?
KuX: Nezůstala! Chemoterapie tě zničí takovým stylem, že se z toho ňákej čas dostáváš. Myslím, že stále ještě nejsem srovnanej.
RT: Tehdy jsi mi říkal, že sis to asi dovezl z Číny, jenže nádor si asi od nikud “nevozíš”, to není bacil.
KuX: Vypadalo to, že jsem si z Číny dovezl toxoplasmózu, tak se léčila toxoplasmóza. Tu má v sobě prej 30 % lidí.
RT: Co to je?
KuX: Parazit. Člověk to přechodí jako angínu a dál to v tobě žije. U mě to vypadalo, že si s tím imunita neporadila, ňák to tam blbne a tak mi to léčili. Taky se to léčí dost drsně, ale nikam to nevedlo. Takže zjišťovali dál a zjistili tadyhleten lymfom.
RT: Šok?
KuX: Šokovalo? Nešokovalo! Aspoň jsem věděl co to vlastně je. V Brně na jaře 2010 jsem s sebou na Speed&Style praštil a šel do nemocnice. Následně jsem se dal do kupy a zůstal jen ten otok krku. Z krve zjistili toxoplasmózu a teď s odstupem času si myslím, že to ani toxoplasmóza nebyla. Lymfom z krve nezjistíš. Pak v zimě jsem odlítal O2 arénu a cítil jsem se v pohodě, jen ten krk byl furt nateklej. Tak jsem šel zase k doktorovi a tam začala trochu panika. Udělali mi další odběry – tadyhle mám na krku nový zipy… no, a zjistili nádorový onemocnění.
RT: Jak jsi to řekl doma?
KuX: Normálně. Já byl hlavně rád, že už vím, co to je a nestřílím naslepo. Po prvním chemu mi bylo fakt mizerně, ale splasklo to, tak jsem si říkal – no konečně! Bylo opravdu zle, ale když vidíš výsledky, tak se to léčilo takňák radostně nebo jak to říct.
RT: Bylo to zavčasu? Byl to agresivní nádor?
KuX: Bylo to těsně. Byl to agresivní druh.
RT: Metastázy?
KuX: Krk, uzliny, někde u slinivky… bylo toho už víc. Holt jsem ztratil ňákej čas léčením něčeho jinýho.
RT: Léčba?
KuX: Chemo bez ozařování. Naštěstí to zničila už chemoterapie. Bylo to šokující a začátek opravdu hroznej. Na druhou stranu to hned po první fázi splasklo.
RT: Říkali ti procenta jako v televizi?
KuX: Samozřejmě mi jako pacientovi neřeknou procenta. Konkrétně tenhle Hodgkinův lymfom je relativně dobře léčitelnej. Myslím tak 80 %, že se z toho dostaneš.
RT: To je stejně furt takový nahovno. Co těch 20 %?!
KuX: Přesně tak! Najednou tam sedíš a říkáš si – A co těch 20 % lidí?! Kdo to je?. Ale oni jsou na to doktoři asi školení. Dávají ti do hlavy pozitivní myšlení. Ta léčba měla od začátku ňákej efekt, tak jsem do to ho šel a vůbec si nepřipouštěl průser. Odtrpěl jsem si to s tím, že za chvíli to bude dobrý. I když to je hodně zjednodušený. Jedná se o osm třítýdenních cyklů a pak se z toho další půlrok dostáváš. Hrozně tě to zhuntuje. Hrozně. To není žádná multivitamínová kúra.
RT: Teď už aspoň vypadáš jako Kuchta. Když jsem tu byl nedávno, vypadal jsi jako dýně.
KuX: No jasně, no. To k tomu patří. V tu ránu je všechno jinak. Přijdeš o srst, nafoukne tě to. Změna.
RT: Chovali se k tobě lidi jinak?
KuX: Snažil jsem se půl roku nikde nevylejzat. Přejít to, jako by se nic nedělo. Samozřejmě se to dalo oznámit do médií, ale to bych se z toho asi posral. Já potřeboval spíš klid na tu léčbu. I přesto to Aha! a Blesk někde vyšťouraly a v tu ránu byly titulky jako prase. Ale i tak jsem nikam nelezl. Dirigoval si moje FMX show tady z počítače, nikam nelezl a hlavně byl s rodinou.

RT: A teď?
KuX: No teď jsem zase vylezl. Někteří koukali, že jsem trochu jinej, ale to už jsem dobrej. Nateklej a bez tý srsti jsi úplně jinej. Já měl háro a najednou nic. Trochu jsem tady doma kutil, abych se zabavil. Co máš dělat, viď. A tak jsem zjistil, že to je fajn, když tě lidi nepoznávají. Dal jsem si modrý brejličky jak ňákej intelektuál, neutrální triko a najednou jsem si mohl dělat, co jsem chtěl. Dokonce jsem nakupoval v Bauhausu, vedle mě si vybíral Vojta Brumla, se kterým jsem závodil a normálně mě nepoznal.
RT: Bereš ňáký léky dlouhodobě?
KuX: Ještě ňáký léky beru. Furt se to zlepšuje. Teďka jsem jezdil dva dny a už mě tělo ani moc nebolí. Zpočátku to byl děs. To jsem před tím ještě nezažil. Chvilku jezdíš a najednou se ti úplně zastavujou svaly. To jseš úplně k hovnu.
RT: Vzala ti tahle zkušenost nebo i dala?
KuX: Paradoxně se mi zdá, že spíš dala. Opravdu si v tý hlavě uděláš celkem pořádek.
RT: Cítíš se jako vítěz nebo, že`s měl jednoduše kliku? Jak to vnímáš?
KuX: Asi to neřeším tak, jestli jsem měl kliku nebo jsem vítěz. Když tam chodíš půl roku na tu onkologii a vidíš ty mraky těch lidí… ty vole… tam je to jak na nádraží! Lidí je tam spousta a já jsem jenom jeden z nich, kteří si tím prošli.
RT: Takže další zkušenost?
KuX: Jo. Tak ňák. Hlavně to nerozpytvávej. Je to úplně k ničemu. Těch lidí jsou fakt tisíce a nějakým způsobem se na rakovině zviditelňovat mi nepřijde fér. Je to zbytečný. Prostě jsem byl chvíli marod.