scan0001

Vlastně by v tom nadpisu mělo být asi W17, mám v tom jako obvykle guláš. Jedná se o kolekce na příští zimu. To je fuk, ale jak to, že se Hannahu daří organizovat tak veselý focení? Především poslední dvě akce byly natolik naplněny pozitivní energií, že i vzpomínky mají úžasný účinek.

Před odjezdem jsme se ve firemní garáži, kde každé auto má jméno a to dále své místo, skládali do aut v drobně pozměněném složení oproti loňsku. Martin dal na poslední chvíli přednost schůzkám a proto za něj zaskočila Monča. Druhou změnou byl model na lyžování. Břéťu z loňska vystřídal Aleš, ale toho máme poznat až na pumpě kousek před cílem cesty, kde na nás budou čekat spolu s druhým fotografem Kubou. Naše kolona čítající dva vozy Škoda v kombi opustila garáž i Plzeň.

Cesta mě tradičně začala nudit po dvou kilometrech a tak jsem zaklonil hlavu a usnul. Probudil jsem se při průjezdu nedaleko centra Mnichova. Cosi tu neštimovalo…

scan0002A

… vloni jsme se vraceli z akce domů a volantu firemního VW Transportéra s platným osvědčením o emisích se ujal Martin, navigace Vláďa. Oba dva milovníci jízdy podle mapy. Vláďa rozevřel salátové vydání autoatlasu Evropy 1989/1990 a k němu plechovku piva, tsssssc.
Ta zaujala Martina za volantem natolik, že následná slovní přestřelka ohledně marného požadavku nalití vzorku plzničky jakožto řidiči alespoň pod jazýček, zanechala hluboké jizvy na mé bránici po několik měsíců. Každopádně se pivo stalo na ňákou dobu dominantním tématem, namísto Vlaďovo autoatlasu, podle kterého se sice za normalizace jezdilo k Balatonu, ale obsahuje zlomek silnic součastnosti (…).

Po necelé hodině se naše dodávka opatrně sunula titěrnou silničkou, klikatící se v sevřených lesích a reálně hrozící, že skončí na mýtině u posedu místo nájezdu na dálnici. Vláďa v zamyšleném předklonu nad mapou cosi nesrozumitelně mumlal a propiskou do vrstevnic zakresloval kudy projíždíme…

… přesně tato scéna se mi ihned vybavila. Prostě proto, že jsme nabyli na obchvatu, ale v Mnichově. Sledoval jsem nedůvěřivě oktávku před námi, která v nepravidelných intervalech vybočovala ze směru podle plynutí rozhovoru uvnitř, který byl teatrálně doprovázen gesty. I přesto, že jsem přes zadní okno jejich vozu rozpoznal na Kačky klíně rozložený autoatlas, cestě evidentně nikdo mnoho úsilí nevěnoval.

V Lermoosu, který sice není při cestě, ale my tudy projížděli, jsem si zavzpomínal na časy, kdy mne lyžování ještě bavilo a dokonce (!) jsem ho vyhledával. Několikrát jsem tu pobýval a vážou se sem vzpomínky. Na výjezdu z města Vláďu staví četníci za překročení povolené rychlosti. Prsty do vé nám přes zadní sklo gestikuluje, že to má za dvacet. Než se rozloučil, skláněli se oba příslušníci nad mapou a společně hledali východisko. Optika radaru osiřela.

Cuknutí vpravo-vlevo-vpravo před každou další odbočkou decentně naznačilo, že jistota ohledně trasy je v autě před námi dávno ta tam.

Na sraz s Kubou a Alešem jsme dorazili s několika-hodinovým zpožděním.

A co následovalo dál? Ač opět hromada práce, tak opět hromada legrace. Netuším, jak to v Hannahu dělají, ale takhle se na jiným focení opravdu nenasměju.

barevný foto: Kuba Cejpek, ČB foto: Trnkofoto.

scan0004A

HH-W16-MAKING-OF-008

HH-W16-MAKING-OF-010

HH-W16-MAKING-OF-012

HH-W16-MAKING-OF-018

HH-W16-MAKING-OF-019

HH-W16-MAKING-OF-022
Koník?

scan0003A

scan0006A

scan0007

scan0008

~rt