Neplánoval jsem to, ale otázek proč nemám web stále přibývalo. Jeden ze zlomových okamžiků byl svérazný dárek od Filipovo sestry Kristíny. Doména. Odtuším, že bych se do toho měl evidentně pustit.
Okřikuju psy, kteří se snaží popelavě bledýho řidiče DPD ustupujícího do rohu mezi branku, schody a popelnici vyděsit k smrti, a při tom típám tátovi telefon, se slovy “tak jo, objednej tenhle hosting..” , aniž dost dobře chápu na co vlastně odpovídám a zaměřuju pozornost na tichoulinkýho řidiče DPD.
Tak doufám, že se to sem všechno vejde a chodí vám to, ať prohlížíte na Safari, E7, Opeře, FireFoxu a co já vím jakým různým prohlížeči.
Zároveň si lámu hlavu co na ten web vlastně budu věšet. Na galerie si nejsem dost dobrým kritikem, ale něco vystavit bych tam zřejmě měl. Na blog nejsem prozměnu příliš zábavným pisálkem a děsím se při představě jak píšu: “tenhle víkend jsem byl pojezdit a něco vyfotit v……” Brr.
Evidentně to bude chtít vymyslet trochu jinak. Mějte tudíž pochopení pro třeba v budoucnu na těchto stránkách plácnutých myšlenek hlubokých, nebo zcestný reporty ze standardních akcí. Do galerky něco taky nafrkám a když se mi bude občas některá další fotka pozdávat tak jí přihodím. Sem tam. Neříkám jestli to bude měsíčně nebo čtvrtletně. Teď vím ještě kulový, tak snad to v tý hlavě mezi tím zmatkem poviností urovnám a budu mít čas tu vymetat pavučiny.
Díky za pomoc patří tátovi, Rudovi Havlíkovi a ten největší Petrovi Benadikovi.
Tak já to teda zapínám…
Rock on…
Rob