S pevňákem se to má jinak. Předně vás připraví o iluze.
Pokud si myslíte, že si pamatujete, jak jste na pevňáku začínali, tak vás zklamu, protože si to nejspíše pamatujete asi tak jako detaily z dětství. Tedy moje generace, která ještě chodila do kina na Vinetoua.

Prostá matematika.
Já vážněji začal na kole v 6. třídě. Bylo silniční, ale neodpružené. Dobrá – to nebudu počítat. Tak jako tak šlo o první ježdění, které mělo jiný smysl, než smykování kolem pískoviště na Sobi 20, kterému jsem i přes nespornou masivnost konstrukce a vlastní (tehdy) zanedbatelnou hmotnost, zlomil jak řidítka, tak i několik částí rámu.
Jde o MTB, počítat tedy budu jen MTB. Na první jsem se díky bankovní lichvě zmohl po vojně – v roce 1998. I to jsem zlomil. Následovalo extempore s elitním duralovým závoďákem, který byl onehdá naprostá špička a vymetal SP celý rok. Zlomil jsem ho do měsíce – dříve než přešla vlna hrdosti, že ho mám. Ježdění na něm, navzdory tehdejším plakátům a dechberoucím recenzím, nestálo za řeč. Následující rok byl ve znamení šetření korun do obálky. Po roce jsem jí klepající se rukou (po krátké nenápadné popotahované tam a zpět), křečovitě přepustil i s obsahem anonymní ruce za poštovní přepážkou. Obdržel jsem za to krabici s mým prvním RB – model Bandit DS. S ním jsem si užil spousty zvrácené legrace. Jednalo se o mé poslední pevné kolo. Psal se rok 2000, k nám se dostala videokazeta Kranked 1, kterou jsem asi 654x zhlédl, než jsem pásku namotal do videopřehrávače a usoudil, že nutně potřebuji odpružené kolo.
Prostým výsledkem je, že na pevném MTB jsem jezdil 3 roky, zatímco na odpruženém 21 roků. Pakliže chci tvrdit, že pevňák je základ, pak si nejsem jist, zda-li to není jen jakási nabiflovaná poučka.

Většinu těch jednadvaceti let jsem strávil technickým trailováním. Jak kolo, tak mé traily i mé ježdění procházelo vývojem. Poslední roky už jsem se jen plácal v tom, co mám natrénované a začal jsem si připadat jako myš v točícím kole. Chvilku jsem vzdoroval, ale pak už si musel přiznat, že ten vzorec nahoru klid – dolu drncat, mě nebaví. Zakonzervoval mě v čemsi, co už nemělo kam růst. Ježdění pro mě není jen pouhý souhrn dynamiky nutný k tomuto druhu ježdění. To je cesta k vyhoření a já už přinejmenším doutnal. Rád se učím nové věci, což občas paradoxně znamená také si připomínat ty dávno zapomenuté. Dalším podmětem byl vzdor k tendenci, že po trailování a enduru následuje nic nebo elektrokolo.

Ale popořadě – před HT byl ještě rok na nízkozdvihovém FS. A na něm jsem vlastně začal – jak jsem si to sám sobě nazval – znovu jezdit na horském kole. Pohltilo mě to. Naprostá svoboda. Úžasný pocit. Svým způsobem jednoduchý. I když dřina, ale to je dalším plusem.
Brzy jsem chtěl ještě větší jednoduchost. Něco jako návrat k syrové podstatě ježdění. K jízdě samotné.

Kolo ani výběr kola pro mě není technologickou otázkou. Dávno vím, že mezi osvědčenými mi Kdejakej Link poslouží stejně jako Druhakej Link. Jsem citlivý na jednoduchost, dostatečnou funkčnost, robustnost systému a na geometrii. Nemám rád karbon. Vše dohromady vychází perfektně. CrMo pevňák s geometrií pro technické ježdění i šlapání dálek.

Chromag Rootdown.
A jak to tak bývá – sebepropracovanější souhrn pocitů vám rozbije jediný docela malinkatý fakt. Musel jsem přijmou základní pravidla. I já patřím k těm, kteří říkají, že pevňák je základ, i já jsem tvrdil, že do těch našich trailů odpružení nepotřebuji, protože jsou technické a pomalé. A já už vím, že to je pravda, ale tuhle informaci nelze číst černobíle. To byste také mohli z prvotního nadšení vystřízlivět rychleji, než z pozvánky do The Joe Pesci Show.

První dny byly překvapením. Zatraceně tvrdým překvapením. Ještě než skončila zima jsem pochyboval, zda-li to bylo dobré rozhodnutí.
Bylo, ale také bylo nutné si projít celým procesem. Jedná se o mé jediné MTB, nikoliv bratříčka k hlavnímu FS. Připomínat si důvod bylo chvílemi těžší, než jsem očekával. Že už nejde o rychlost ani chrabrost ani porovnávání. Většinu posledních let šlo právě o tohle a možná to byl jedna z věcí, která mě začala nudit. Chybělo mi to, co na lyžích při večerním – zašitej na kraji světla sjezdovky učit se hrát si s pohyby. Kreativitě.

NIKDY NIKDY NIKDY to nesrovnávejte s jízdou na FS nebo nebo sebe s FS partou kolem vás. Je to strašně těžké a možná vám to vezme chuť na společné vyjížďky ve velkých bandách. Jenže to nevadí. Cyklistika není fotbal. Takže hlídejte, aby vám „to špatný“ do hlavy nevrazilo klín, dřív než přijdete na to, jaká děsná zábava na tom je. Pokud by bylo potřeba a vy strádali – představte si koláč a na něm výseky toho, co vám to dává a co bere. Všechno mít nemůžete a tahle imaginace by vám mohla pomoci umlčet breptání z principu Nespokojených.
Také mě HT zcela paradoxně ve větší míře vrátil na volné pedály, které jsem na FS nasazoval jen okrajově. Jste na nich ještě pomalejší a skandálně často na paťáka. Takže práce nohou je další látka k hlubokému zamyšlení. Jenže – je na nich větší legrace.
Chci-li jet rychleji, nasadím SPD. Rozdíl je opravdu veliký. To už se dá na tom kole hodně pálit, ale bacha na zadní ráfek, protože vám mezi zadkem a ráfkem neoddechuje tlumič.

Ještě jsem sesmolil pomůcku:

1/ Drncá to jako sviňa
2/ Drncá to tak strašně, že jen jeden bod k tomu nestačí.
3/ Pokud máte dojem, že si pamatujete, jak jste začínali na HT, tak ne.
-byla jiná doba, jezdilo se jinak, s jiným vybavením a na jiných tratích
-je to tak strašně dávno, že všechny celopéra mezi tím, vám dokonale vymazaly paměť
-byli jsme mladí
4/ Už nikdy nepojedete rychle, prostě vás to zklepe nebo donutí přibrzdit a vybrat jinou stopu.
5/ Některé věci zkrátka nedáte, ale to je v pohodě.
6/ Všichni kolem vás na FS budou rychlejší a bude vás to štvát.
7/ Když připustíte zpomalení a limity, tak je to strašně zábavné!
8/ Jízda bude mnohem opravdovější.
9/ Nesnažte se to obalamutit zadní gumou, jinými tlaky atd. Nechte gumu, co jste zvyklí, utáhněte si víc helmu a nevymejšlejte. Dokonce ani jutub nemá vždycky pravdu.
10/ Rozvíjí to kromě koktání i kreativitu. Je uklidňující začít jízdu, překážku vnímat po tolika letech jako jízdu, překážku a ne jako závod s tratí. Kdy naposledy jste krotili adrenalin z docela prťavé překážky?
11/ NIKDY neporovnávej HT jízdu proti klukům na FS – NIKDY!
12/ Chcete-li dramaticky zrychlit, nasaďte SPD. Jízda bude hodně tvrdá, ale cca o 20s na 4min hranatém trailu rychlejší, oproti plackám. Ovšem bacha na zadní ráfek :).
13/ Chcete-li hromady srandy, nechte placky. Budete furt na paťáka, protože to kolo vás z toho sundá, ale je na tom dětinská radost!
14/ Překonejte vlny, že to byla blbost – budou – připomeňte si bod 10 a 11, aby jste v takových chvílích nezmatkovali.
15/ Je to primitivní a svým způsobem osvobuzujícím. Vyčistíte vidlici, převody, sedlovku a s hadrem v ruce na to budete čumákovat s neodbytným pocitem, že TO PŘECI NEMŮŽE BÝT VŠECHNO.
16/ PH na hardtailu vyhrál jeden z posledních původních kraslických ilegálů, když už to bylo dosti vyhrocené a ostré. Nevhodně sesekal všechny na FS do latě, aniž přehnaně věnoval pozornost prvkům, jež jsem letos prohlásil za „na HT v mém věku nejetelné“ (to jen pro případ, že by přišla trudnomyslnost z pocitu, že něco nejde).





Chromag Rootdown je kolo, které musím řídit já, to neřídí mě. Hardtail musíte ovládat vy sami. Neudělá za vás ani ň :). Neříkám, že znovu nepřidám do sklepa FS, ale HT mi připomněl, co jsem nutně připomenout potřeboval.

-Rob