Skenuju další film. Mechanicky jako vždycky. Mám v hlavě zakotvený konkrétní snímky. A tolikrát mě zaujmou jiný, který až když dám vedle sebe, tak mohou něco vyprávět. Mohou-ovšem. Každýmu něco jinýho a někomu prostě nic. Tyhle dva mi zapadají do souvislostí. Malý stromky, vzrostlý stromy a vytěžený stromy. Koloběh. Kruh. A to kafe mezi nima? Nevím. Znamená pro mě víceméně klid, odpočinek, pauzičku. A to by mohla bejt ta pauzička, která odděluje tyhle části kruhu. Trvaj roky, jako kde co, ale když se dostanu na konec, koukám se na to už jinak.