20151229_Mates2_XTRA800_16004-2

Je jedno, že každý druhý houbař, cyklista i motorkář zjevně ví, kde jsou pozůstatky hřbitova srbských zajatců v lese za Jindřichovicema. Za Velké války tu byl rozsáhlý zajatecký tábor. Dočíst se o jeho historii v době internetu není těžké. My s Matesem jsme věděli, že tam je, ale nikdy jsme tam nebyli. Od našich fousatých výpraviček už uplynulo pár let a jaksi jsme se nevydali na žádnou další. Chabou náplastí nám budiž každoroční procházka v prosinci. Jednou ročně si udělat čas na společnou vycházku, to už musí mít člověk talent. A právě tyto pozůstatky byly naším cílem pro každou z těchto vycházek. Po dvou neúspěšných pokusech jsme to místo letos objevili. Dva pětimetrové kříže 20m od sebe, několik náhrobků a pravidelně zvlněná mýtina. Kříže, jeden křesťanský a druhý pravoslavný, se ani nesnažily být schovaný, ale když oči neví, kde mají hledat, má les schopnost ukrýt věci, které máte přímo před nosem. Stopy motorek, kol i lidí dávájí tušit, že jeden musí být úctyhodný trouba, aby to přehlédl. No co, nám se to dařilo dvě vycházky. Ostatně – podezírám nás, že jsme záměrně nechtěli znát přesnou polohu, abychom si zachovali možnost hledat. To dává smysl, no ne? Večerní oheň u potoka se nám také nepodařilo rozdělat bez sirky, ale za to na jednu bez papíru jo. Nejde se o plnění úkolů ze zálesácký příručky, ale Mates jednou v zimě selhal při rozdělávání ohně a my museli zůstat přes noc jen o Mile a zamrzlý vodě. Toto memento si musí nést a pracovat na tom, aby se vykoupil. Já rozhodnu, kdy se tak stane, hehe.

~rt
20151229_Mates1_XTRA800_16004

20151229_Jin_XTRA800_16004

20151229_Mates2_XTRA800_16004

20151229_Mates1_DELTA400@800_16001

20151229_Mates3_DELTA400@800_16001