uvodni obrazek

Tentokrát jsme s Tomem vyjeli díky okolnostem z Varů a proto od Černocha. Na start nám připravil malý ostrý kafe. Pro Toma to byl křest. Jakožto čajopič nebo-li pičaj, si nedůvěřivě prohlížel pidišálek, jehož obsah se při položení na stůl téměř nepohnul. Zdálo se, že si zkoušel vzpomenout, jestli si zabalil toaletní papír a kolik ho bylo. Já pro jistotu rychle očima přehlédl nejbližší okolí, jestli je vše v dosahu… Číst dále »

Hracholusky obrazek

Nedlouho před naším objezdem Hracholusek jsme vzali rodinky na lodičky a sjeli spolu část Ohře. Večer u ohně na břehu vládla poklidná atmosféra, jež nám umožnila drobný a nenápedný nátlak ve smyslu: od zimy si mluvíme o delších jízdách na kole a nikdy na ně není čas nebo povolení. “Vždyť si jeďte! Jasně! Vyražte, budeme rádi!”, lehkovážně povzbudila v dobrém rozmaru, podpořeném lahví kvalitního ležáku z vyhlášeného žateckého chmele, děvčata…. Číst dále »

Katarze obrázk

“Co myslíš, dalo by se za den ujet 400km?” Tahle otázka padla poměrně brzy po vyjetí do naší 300km jízdy. Dokud se jede ve třech, z kopců dolů k řece, není potřeba přehnaného úsilí, sil je na rozdávání, takže i spousta času probrat politiku, kovid, kola i to, jací jsme byli a jak bylo. Někde mezi touto bezbřehou eufórií, nostalgií a spokojeností se lehce vyřkne otázka na kterou zní odpověď… Číst dále »

Plesná náhledový obrázek

Bylo nebylo, ale spíš bylo, v dobách, kdy dvojka s jedničkou ještě tvořily dvanáctku na konci letopočtu, jsme si na konci října s Tomem a Štefanem s odcházející suchou sezónou nakreslili dlouhý okruh. Nešlo o trailové vylomeniny našeho WSR zavíráku a obsahoval onen žádoucí pocit dobrodružství i ztrácení se. Okruh měl přes 70km, vrátili jsme se za tmy a stal se nezapomenutým. Tomáš cestou našel gumovýho pískacího křížence T-Rexe s… Číst dále »

náhled

Toho rána jsem vstal z postele a hryzla mě křeč do lejtka. Zaúpěl jsem, prudce se předklonil, abych se oběma rukama chytit za lejtko, praštil se hlavou o dřevěný madlo křesla vedle postele, zaklonil se, chytl se za čelo, zachrčel s vyvalenýma očima do stropu cosi jako “choprele”, ztratil rovnováhu a svalil se naznak zpět na postel, kde se mi pod silou křeče znovu zatmělo před očima. Tolik ke vstávání…. Číst dále »

IMG_20211214_121624 kopie

Táta sice má štěrkolet, ale také zaběhnutou rutinu, vybroušenou 35-ti roky silničařiny. Má rád známé trasy, které už by objel s kápí na hlavě a stran hrubosti neakceptuje o mnoho více, než-li německé ISO štěrkovky. Je ze staré školy. Prošel si chromolybdenem, duralem i karbonem, 18mm, 19mm, 21mm, 23mm i 25mm plášti. Nutno podotknout, že posledně zmíněné, již považoval za skandál. Obdivuhodný je, že se i navzdory pořekadlu o starém… Číst dále »

20210306_ROB_RX_9601_1

Doprčic. Začínám se nesnášet, že počasí tohodle jara jakkoliv řeším. Vždycky tu takhle bylo, procházím fotoarchiv a koukám – bylo i hůř. Jenže letos, jak to je bez těch ostrůvků falešnýho sluníčka, tak začínám měknout a brblat na počasí jako všichni kolem mě. Největší nesmysl, co je. Na počasí. Dyť tady beztak chcalo furt. Vybavuju si první letošní štěroletí vyjížďku, kdy únor dal vydechnout a přichystal krásnej den se suchým… Číst dále »

20210330_ROB_RX_9720

Spolkl jsem první mouchu. Dávno jsem vysledoval, že nic nepřichází postupně. Zima z úterka na středu, jaro ze čtvrtka na pátek. Proto mě vlastně ani nepřekvapilo, že o dva dny nazpět jsem vymrzl při 20km jízdě, ze který si vybavím jen sníh, vodu, mokro a strašnou zimu. Ovšem tohoto dne jsem ujel 70 km pod krásně modrou oblohou, kdy jsem byl permanentně zpocenej jak dveře od chlíva. A sněžit zase… Číst dále »

20201031_ROB_L1005383_nahled

O víkendu nebylo moc barevný počasí. Vlastně bylo spíš jednobarevný. Uvědomil jsem si to víc, když jsem roloval Instagramem, než když jsem koukal z okna. Všiml jsem si, že pršelo a hodně lidí se díky tomu ocitlo na emočním limitu a potřebují pomoc. Je fakt, že kombinace letošních omezení, brutální potlačení státních svátků jako je Helovín atd, plus nemožnost jít fotit čumící figurky v ponču nebo legínách do krajiny, je… Číst dále »

JAK DLOUHEJ JE PERON

Kochám se z části novým nádražím v Chodau. Prolíná se tam bída starých nádraží s novými nástupišti a kyblíky na plast/papír/všechno v némecky šedým plechovým proužkato/ostrým stylu. Lícuje to jak vojenská uniforma. Teď je to in. Mám radši klid, proto se povětšinou zašívám na konci perónu. Je dlouhej. Podle čeho se určuje délka perónu? Podle těch maket vláčků, co byly dycynky ve velkých čekárnách s ošlapanou dlažbou jen v místech… Číst dále »