Close

Taky se bavíte nad snahou softvérových vývojářů dodat skrze jejich prográmky snímkům co nejvíce podobu “filmu”? HA HA HA! To je jako chcát vedle hajzlu na zeď s nakresleným hajzlíkem. Máloco dokáže zklamat tak, jako vyvolaný film. Ale očekávání, který přináší rozbalování pytlíku s vyvolaným diákem nebo negativem, je úžasný! Pokud vyjdou dva, tři nebo klidně i jeden snímek na dva filmy, není to až tak blbý. Takový políčko, kde do sebe vše zapadne a je to – jak by řekl némec – pintlich.

Proč film v dnešní době? A jak se vám jeví obraz na velikánských placatých televizích? Nemůžete se zbavit dojmu, že při “Tenkrát na západě” koukáte na Bolívijskou telenovelu natočenou na digitální kameru? Kdyby to tušil nebohý Tonino Delli Colli, asi by vyskočil z hrobu a šel zfackovat všechny, kteří to s digitální technikou dotáhli až na tuhle ohavnou mez a zprznili jeho fenomenální práci. S tím, kolik se prodá placatých nebo placatých a k tomu ohlých TV se zdá, že rozlišovací schopnosti diváka spadly pod úroveň jejich načesanýho pudlíka vedle gauče.

Film má mnoho nedostatků, ale i něco, co digitální technika nemá.
Je plastický. Také je úžasným nositelem pocitů, atmosféry, okamžiků. Zatímco digitál svou chladnou podstatou nutí fotografa být dokonalý, ostrý, neomylný. Protože nuly a jedničky to vyžadují.
Film dokáže zachytit i přenést atmosféru prchavého okamžiku. Náladu, emoce v nejniternější formě. Nepotřebuje k tomu slzy, euforický výrazy ani dramatický grimasy. Stačí malinko a veškerá nedokonalost filmu, nedetailnost, máznutí, hrubost se propojí do kompletního celku, kolečko se uzavře. Nestrhává pozornost na fotografa, jeho techniku, foťák, postprodukci, ISO, šikovnost a kdovíco ještě. Ten okamžik nebere foceným, nechává jim ho.

Je tolik cest, jak psát o filmu. Těžký je zůstat stručnej. O dalších třeba zase příště. Nebo taky ne. Ale nezatracujte film. Byl tu, je tu a bude tu. Naštěstí. ~Trnka