Close

Pocit stmívání dvě hodiny po poledni, mlha z lesa všude kolem vytváří groteskní podívanou, mžení popohání kapky, který stejkaj ze stromů a s takovým tim tupým plesknutím dopadaj na zem. Pneumatiky s podobným pleskotem nemilosrdně nahazujou kolo, boty, zadek, hlavu. Kořeny s vámi hrajou podivnou hru “rozhodni se rychle kudy, nebo ti řeknu já kudy”. Zcela klasický počasí Temnýho Západu, který všemu nahoře v kopcích dává jiný, fantastický rozměr. Někomu se možná hnusí, ale mě ne. Vyjížďka s nejdeckou skupinkou idiotů je vždy stejná. Těžká a nekompromisní. Pitomin, které se během ní seběhnou, je i v našem pokročilém věku požehnaně. SSD včetně Hell gejtu v dešti nezevšední ani po letech. Doslova bytostně cítíte každý milimetr vzorku sjeté gumy… který už nemáte. A 50/50 v dešti? V tom je kus poezie! Uznávám, kapánek sprostý, ale kdo nejel v dešti Fifty, nepoznal KSK – království slizkejch kořenů. Pro někoho nepřipravenýho by se to dalo stručně shrnout do: “Doprdele, to snad není pravda!”.
Durch, nahozenej, trochu prokřehlej, trochu hladovej, trochu od krve. Ano, chybělo mi ježdění tady doma i s těmahle umanutejma strejčkama. ~RT