Close

Pár řádků zpět časem. Začátkem podzimu jsem obdržel nový, tehdy ještě tajný Zuiko 40-150/2,8 PRO. Další kousek do série m4/3 zoomů PRO. Jsem si vědom, že recenze na Oly zrovna z mojí klávesnice je zavádějící, ale nedá mi to. A hned na okraj poznamenávám, že tento objektiv je špička. Zpracováním, rozměry, rychlostí i optikou. A to provedení sluneční clony, ač jistě záleží na subjektivních preferencích fotografů – pro mě za jedna. Když ho posílali, potřebovali snímky na světovou premiéru, plánovanou na Photokinu. Říkal jsem si, že se japončíci chytli do pasti, když to poslali nafotit Trnkovi do Kraslau, protože já dokonalý fotky v dokonalým světle pro clonu 8 dělat nebudu. Ani super rozostřený detail na unavený oči v zabláceným obličeji o objektivu nevypoví víc, než že je to dlouhý sklo. Jak u lidí, tak u techniky se až na limitech projeví jejich schopnosti. Žel, den za dnem stoupalo jen nadšení. Tenhle objektiv je odolnej, malej a aby toho nebylo dost – perfektně kreslí v celým rozsahu. Ultimátní nástroj pro každýho, kdo si nepřipravuje fotku půl dne. I když vlastně i pro něj. Ale já ho asi zase votluču.

Pod čarou dodávám, že jakkoliv se to vždy plánuje, aby byl čas, prostor a komfort, opak je v reálu pravdou. Ale to je už jaksi standardem. Ještě, že Štefýno i Škárna mají pochopení pro moje vrtochy. Díky kamarýdi.
~rt