Rok na HT uvodni obrazek

S pevňákem se to má jinak. Předně vás připraví o iluze. Pokud si myslíte, že si pamatujete, jak jste na pevňáku začínali, tak vás zklamu, protože si to nejspíše pamatujete asi tak jako detaily z dětství. Tedy moje generace, která ještě chodila do kina na Vinetoua. Prostá matematika. Já vážněji začal na kole v 6. třídě. Bylo silniční, ale neodpružené. Dobrá – to nebudu počítat. Tak jako tak šlo o… Číst dále »

uvodni obrazek

Tentokrát jsme s Tomem vyjeli díky okolnostem z Varů a proto od Černocha. Na start nám připravil malý ostrý kafe. Pro Toma to byl křest. Jakožto čajopič nebo-li pičaj, si nedůvěřivě prohlížel pidišálek, jehož obsah se při položení na stůl téměř nepohnul. Zdálo se, že si zkoušel vzpomenout, jestli si zabalil toaletní papír a kolik ho bylo. Já pro jistotu rychle očima přehlédl nejbližší okolí, jestli je vše v dosahu… Číst dále »

Hracholusky obrazek

Nedlouho před naším objezdem Hracholusek jsme vzali rodinky na lodičky a sjeli spolu část Ohře. Večer u ohně na břehu vládla poklidná atmosféra, jež nám umožnila drobný a nenápedný nátlak ve smyslu: od zimy si mluvíme o delších jízdách na kole a nikdy na ně není čas nebo povolení. “Vždyť si jeďte! Jasně! Vyražte, budeme rádi!”, lehkovážně povzbudila v dobrém rozmaru, podpořeném lahví kvalitního ležáku z vyhlášeného žateckého chmele, děvčata…. Číst dále »

Katarze obrázk

“Co myslíš, dalo by se za den ujet 400km?” Tahle otázka padla poměrně brzy po vyjetí do naší 300km jízdy. Dokud se jede ve třech, z kopců dolů k řece, není potřeba přehnaného úsilí, sil je na rozdávání, takže i spousta času probrat politiku, kovid, kola i to, jací jsme byli a jak bylo. Někde mezi touto bezbřehou eufórií, nostalgií a spokojeností se lehce vyřkne otázka na kterou zní odpověď… Číst dále »

Plesná náhledový obrázek

Bylo nebylo, ale spíš bylo, v dobách, kdy dvojka s jedničkou ještě tvořily dvanáctku na konci letopočtu, jsme si na konci října s Tomem a Štefanem s odcházející suchou sezónou nakreslili dlouhý okruh. Nešlo o trailové vylomeniny našeho WSR zavíráku a obsahoval onen žádoucí pocit dobrodružství i ztrácení se. Okruh měl přes 70km, vrátili jsme se za tmy a stal se nezapomenutým. Tomáš cestou našel gumovýho pískacího křížence T-Rexe s… Číst dále »

náhled

Toho rána jsem vstal z postele a hryzla mě křeč do lejtka. Zaúpěl jsem, prudce se předklonil, abych se oběma rukama chytit za lejtko, praštil se hlavou o dřevěný madlo křesla vedle postele, zaklonil se, chytl se za čelo, zachrčel s vyvalenýma očima do stropu cosi jako “choprele”, ztratil rovnováhu a svalil se naznak zpět na postel, kde se mi pod silou křeče znovu zatmělo před očima. Tolik ke vstávání…. Číst dále »

IMG_20211214_121624 kopie

Táta sice má štěrkolet, ale také zaběhnutou rutinu, vybroušenou 35-ti roky silničařiny. Má rád známé trasy, které už by objel s kápí na hlavě a stran hrubosti neakceptuje o mnoho více, než-li německé ISO štěrkovky. Je ze staré školy. Prošel si chromolybdenem, duralem i karbonem, 18mm, 19mm, 21mm, 23mm i 25mm plášti. Nutno podotknout, že posledně zmíněné, již považoval za skandál. Obdivuhodný je, že se i navzdory pořekadlu o starém… Číst dále »

20210306_ROB_RX_9601_1

Doprčic. Začínám se nesnášet, že počasí tohodle jara jakkoliv řeším. Vždycky tu takhle bylo, procházím fotoarchiv a koukám – bylo i hůř. Jenže letos, jak to je bez těch ostrůvků falešnýho sluníčka, tak začínám měknout a brblat na počasí jako všichni kolem mě. Největší nesmysl, co je. Na počasí. Dyť tady beztak chcalo furt. Vybavuju si první letošní štěroletí vyjížďku, kdy únor dal vydechnout a přichystal krásnej den se suchým… Číst dále »

20210330_ROB_RX_9720

Spolkl jsem první mouchu. Dávno jsem vysledoval, že nic nepřichází postupně. Zima z úterka na středu, jaro ze čtvrtka na pátek. Proto mě vlastně ani nepřekvapilo, že o dva dny nazpět jsem vymrzl při 20km jízdě, ze který si vybavím jen sníh, vodu, mokro a strašnou zimu. Ovšem tohoto dne jsem ujel 70 km pod krásně modrou oblohou, kdy jsem byl permanentně zpocenej jak dveře od chlíva. A sněžit zase… Číst dále »

20201031_ROB_L1005383_nahled

O víkendu nebylo moc barevný počasí. Vlastně bylo spíš jednobarevný. Uvědomil jsem si to víc, když jsem roloval Instagramem, než když jsem koukal z okna. Všiml jsem si, že pršelo a hodně lidí se díky tomu ocitlo na emočním limitu a potřebují pomoc. Je fakt, že kombinace letošních omezení, brutální potlačení státních svátků jako je Helovín atd, plus nemožnost jít fotit čumící figurky v ponču nebo legínách do krajiny, je… Číst dále »